Poprvé podle dochovaných dokumentů to bylo již v roce 1685, kdy na břehu Ženevského jezera bratři matematici Jean-Christophe a Nicolas Fatio nainstalovali své měřicí přístroje: vertikální čtvrtkruh, horizontální půlkruh a také astronomické kvadranty a pomocí jednoduchého trigonometrického výpočtu, ke kterému musíme znát úhel pohledu mezi vrcholem a vodorovnou rovinou a z toho se odhadne výška nejvyšší bodu vrcholu, který bratři nazvali „prokletá hora“.
Výšku Mont Blancu určili na 3900 metrů nad Ženevským jezerem, kterou sami odhadli ovšem chybně na nadmořskou výšku 830 metrů. První oficiální měření Mont-Blancu tedy mělo výšku 4730 metrů.
O tři století později, v roce 2023, vědci určili vrchol střechy západní Evropy ve výšce 4805,6 metrů nad mořem. Údaj, který byl oznámen 5. října 2023, oproti předchozímu měření pro rok 2021 je o 2,22 metru nižší.
Jak říkám...
„Vzali jsme přístroje GPS, které jsme umístili na vrcholku, abychom zachytili co nejvíce satelitních signálů, ať už jde o čínské Beidou, evropské Galileo nebo o Američany, kteří nám posílají polohu v reálném čase svými atomovými hodinami,“ vysvětlil zeměměřič Denis Borrel, který letos vedl tým pověřený měřením v roce 2023.
Vědci zůstali na summitu téměř tři hodiny, ale nasadili pro měření i další techniku, zejména dron, který byl při letošním měření nasazený poprvé, aby pomocí fotogrammetrie byly získány snímky pro 3D modelování ultrapřesného summitu.
Ale pokud se nyní výška vrcholu Mont Blancu upřesňuje na centimetry, jeho výška se po dlouhou dobu předtím určovala pomocí mnohem přibližnějších technik. Po měření bratří Fatioů byl v následném období vyrobený zcela nový přístroj, barometr, který umožnil měření nadmořské výšky pomocí změn atmosférického tlaku sledovaných na rtuťovém sloupci.
K provedení tohoto měření bylo však třeba dojít na vrchol, a tak ženevský učenec Horace Bénédict de Saussure na konci 18. století slíboval odměnu každému, kdo na vrchol najde s barometrem v batohu cestu. V roce 1786 podepsal doktor Michel Paccard v doprovodu chamonixského rolníka Jacquese Balmata první dobytí hory. Saussure pak sám na horu vystoupil o rok později a změřil výšku v hodnotě 4775 metrů.
Tak začaly „křižácké výpravy s barometrem“, které zaměstnaly desítky horolezců a vědců.
S měření se stal sport. Mnoho horolezců, zejména Angličanů, totiž spěchalo do hor s cílem, že si strčí do tašky barometr, aby ospravedlnili svůj výstup na nejvyšší vrchol kontinentu. Později se však od barometrického měření přešlo k původní triangulaci a do hor se vrátila nová vylepšená metoda zvaná trigonometrická nivelace s novým, mnohem přesnějším měřícím přístrojem teodolitem.
V devatenáctém století totiž začala Francie velmi přesně mapovat své území. Zapojili se do toho topografičtí důstojníci, kteří vyhotovili první armádní mapy. V této etapě po několika měřeních stanovil nadmořskou výšku nejvyššího vrcholu Evropy kapitán Mieulet, který ji zveřejnil po připojení Savojska k Francii v roce 1860, na decimetry na 4809,9 metrů. Nadmořská výška zaokrouhlena na 4810 metrů byla pak takto zaznamenána na mapách Geografické služby ozbrojených sil, které předcházely mapám National Geographic Institute (IGN).
O několik let později bratři Vallotové, topografové a civilní horolezci, odhadli nadmořskou výšku na hodnotu 4807 metrů.
Zásluhou vědeckého přístupu k měření bratranců Vallotových, kterými byla historie měření podrobně popsána, se tak nadmořská výška 4807 metrů se stala oficiální i pro generace školáků až do konce dvacátého století, aniž by byla zpochybněna.
Jelikož s rozmachem letectví mezi válkami byla zeměměřiči pro podobná měření výšek stále častěji více využívána fotogrammetrická metoda, vědci ji začali rovněž využívat i v pro měření střechy Evropy, ale fotografie pořízené tehdejšími zařízeními neumožnily dosáhnout přesnost přesahující jeden metr. Nové výpočty proto tehdy nezpochybnily velmi přesné měření bratří Vallotů.
V současné době se měření prováděné s přesností na centimetry liší jen v závislosti na roce, kdy bylo měření prováděno. A tak od roku 2004 přesně známe pomocí radarových měření skalnatý vrchol Mont-Blanc, který se ve skutečnosti nachází zhruba 28 metrů pod ledovcovým vrcholem. Ovšem, vrstva ledu a sněhu se může v závislosti na počasí změnit i o několik metrů.
Jak říkám...
„Svou roli mohou hrát srážky a horko v létě, ale ve skutečnosti je vrchol v zimě erodován hlavně větrem,“ vysvětlil pro deník Figaro specialista, prezident komory expertů Haute-Savoie Jean des Garets.
Měření v roce 2021 se satelitními anténami se ujali odborní geodeti Haute-Savoie. Ti zjistili, že mezi měřením provedeným na jaře 2021 a měřením na konci léta 2021 se výška vrcholu lišila až o dva metry. V posledních letech výška vrcholu kolísala směrem dolů. Za dvacet let je tedy údaj zjistěný v roce 2023 nejnižší. Vědci však nedělají z toho všeho zásadní rozhodnutí.
"Je obtížné spojit tuto fluktuaci s globálním oteplováním, není dost dat, aby mohli vědci dělat unáhlené závěry. Mont Blanc by mohl být za dva roky klidně i vyšší," píše se v závěru článku, který vyšel ve francouzském deníku Figaro.
A teď marně přemýšlíte, proč se tato zpráva ocitla na sportovním webu SportovniListy.cz. Nebylo to omylem, neboť pro letošním měření výšky střechy Evropy asistovali i sportovci vedle horolezců letos třeba i biatlonisté. Kdo by se nechtěl na měření střechy Evropy podílet, když je to událoste, které se říká nic proti ničemu.
Líbil se vám článek? Máte k němu nějakou připomínku nebo zajímá vás diskuse k němu? Více na facebookovém profilu webu SportovníListy.cz zde.
(Petr Skála pro TuristickeListy.cz a SportovniListy.cz s využitím zprávy na lefigaro.fr, foto: lefigaro.fr)
