V letošním roce je jednou z hlavních akcí Národního památkového ústavu projekt Marie von Ebner - Eschenbach – Žena tří století. Napříč institucemi, jako jsou zámky ve správě Národního památkového ústavu, Moravským zemským muzeem, Moravským zemským archivem, Magistrátem města Brna, Masarykovou univerzitou, Vídeňskou univerzitou, pražským Klementinem a dalšími, se uskuteční výstavy, koncerty, konference, přednášky, divadelní představení a speciální komentované prohlídky.
Marie von Ebner-Eschenbach byla moderní ženou a skvělou spisovatelkou, sběratelkou, ale i autorkou divadelních her. Prezentovala i přirozené prostupování světa česko- i německojazyčného a patřila k těm tvůrcům, kteří zásadně napomohli k obecnému rozšíření informací o malebnosti a kulturním svérázu Moravy. Byla autorkou řady publikací, populární a dodnes platné jsou její aforismy. Byla první ženou, které udělila univerzita ve Vídni čestný doktorát, a vedle jiných poct byla v roce 1911 nominována na Nobelovu cenu za literaturu.
Dne 12. března 2016 jsme si připomenuli sté výročí jejího úmrtí a po celý rok budeme různými akcemi dále upozorňovat na tuto mimořádnou ženu a spisovatelku.
Jednou z hlavních akcí bude otevření zcela nové stálé a celoročně přístupné interaktivní literárně historické expozice na zámku v Lysicích věnované Marii von Ebner-Eschenbach. Výstava bude otevřena v pátek 3. června 2016 a věříme, že její nezvyklá instalace zaujme široké spektrum návštěvníků od rodin s dětmi přes jednotlivce, seniory i školní výpravy, protože každá z těchto skupin si na výstavě najde to své.
Marie von Ebner-Eschenbach
Narodila se 13. září 1830 ve Zdislavicích u Kroměříže. Jejími rodiči byli František, hrabě Dubský a Marie, rozená svobodná paní z Vockelu. V roce 1848 se hraběnka Marie Dubská vdala za Morice von Ebner-Eschebach, svého o patnáct let staršího bratrance. Manželé se usadili v Louce u Znojma. V roce 1856 se trvale přestěhovali do Vídně a spisovatelka vždy v létě dlouhodobě zajížděla do Zdislavic a Lysic. Ve dvaceti osmi letech anonymně vydala satyru ve formě dopisů nazvanou Z Františkových Lázní a dále se soustředila na psaní dramat. Počáteční neúspěchy své literární dráhy svěřuje svému deníku, jehož psaní jí pomáhá vyrovnat se s kritikou v dramatické oblasti. Zlom nastává s románem Božena, který je skvěle přijat nejen čtenáři, ale i kritiky. Následuje próza Hodinářka Lotti, Die Freiherren von Gemperlein, Dorf - und Schloßgeschichten, Obecní dítě, Dvě komtesy, Krambambuli, Štědrý večer slečny Zuzanky, Ohne Liebe atd. V roce 1901 získala čestný doktorát na Vídeňské univerzitě a o deset let později byla nominována na Nobelovu cenu za literaturu. Dne 12. března 1916 ve Vídni umírá.
Turistickélisty.cz informovala Mgr. Dagmar Šnajdarová, PR, Národní památkový ústav, Územní památková správa v Kroměříži.