Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích vydal k příležitosti výročí sta let od vzniku Československé republiky fotograficky bohatě vybavenou knihu s názvem Pomníky Velké války na jihu Čech. Publikace navazuje na stejnojmennou výstavu a vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury. Autoři Roman Lavička, Jakub Drozda, Martin Gaži, Jarmila Hansová, Ludmila Ourodová-Hronková a Daniel Šnejd se zabývají systematickým zpracováním typologií a ikonografií jihočeských pomníků padlým na frontách první světové války. Připomínají také frontové příběhy některých vojáků, peripetie vzniku těchto svébytných staveb a uměleckých děl či rozdílnost jejich pojetí v odlišných jazykových společenstvích první republiky.
„Téma publikace i výstavy je unikátní, zatím se jím nikdo v takové šíři nezabýval,“ prozrazuje jeden z autorů knihy Roman Lavička z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích. „Prvním vodítkem nám byla internetová databáze evidence válečných hrobů Ministerstva obrany ČR, která pomníky základně mapuje. Většinu z nich jsme navštívili a pečlivě zdokumentovali,“ upřesnil Roman Lavička.
Ve dvacátých a třicátých letech 20. století masivně vstoupil do veřejného prostoru měst, městeček a vesnic českých zemí nový typ memoriálních staveb – pomníky připomínající oběti první světové války. Patřily mezi ně jak drobné křížky či nevelké kamenné stély, tak i pohledově dominantní a nejednou i významově vrstevnatá sochařská díla. „Meziválečné dvacetiletí se stalo pro vytváření pomníků zlatou dobou, nikdy před tím a nikdy poté se jich v převážně venkovském kraji neobjevilo tolik a v tak pestrých variacích,“ uvádí Martin Gaži z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích.
První připomínky padlých vznikaly již ve válečných časech, kdy bylo vzpomínání na zemřelé vojáky prvotně motivováno pietními důvody. Po vzniku nového státu získávaly pomníky širší škálu významů. Náboženské motivy začaly být zatlačovány do pozadí, v nově vytvářených sochách a reliéfech nacházíme témata válečného utrpení a hrdinství, rodinných vztahů i alegorická vyjádření vztahu k vlasti a jejím dějinám. „Zmínit můžeme např. zobrazení ženy jako Svobody, která rozbíjí pouta dítěti znázorňujícímu mladou republiku,“ prozrazuje Roman Lavička.
Setkat se můžeme i s menšími pomníky či symbolickými hroby, často v blízkosti rodného domu, před vraty, na zahradě či rodinném poli, u cest či křižovatek. Vznikaly z potřeby vytvořit zástupné místo posledního odpočinku pro vzpomínání a modlitbu, protože k přepravě ostatků padlých vojáků do domovské vsi či města docházelo jen ojediněle. V archivech a soukromých sbírkách se dochovaly osobní deníky či dopisnice od vojáků – synů i otců zasílané domů rodinám. „Z deníku vojáka Josefa Košťála se dočteme o pohnutém osudu v zajetí v Rusku. Jeho touha po shledání s rodinou a zejména s malým synem a dcerkou bohužel nebyla naplněna. Doručen jim byl alespoň jeho deník,“ prozradila Ludmila Ourodová z Národního památkového ústavu v Č. Budějovicích, která písemnosti studovala. Vedle osudů jihočeských venkovanů kniha připomíná i osud Karla V. ze Schwarzenbergu (1886–1914), dědečka nedávného ministra zahraničí, jehož jméno se objevuje na pěti pomnících severu Písecka.
„Vyzdvihl bych zejména figurální pomníky, které dosahují vysoké umělecké kvality. Výjimečně zdařilý je pomník padlým legionářům v Písku od sochaře Antonína Bílka,“ uvádí Roman Lavička. Za zmínku stojí i atypický pomník ve Čkyni, připomínající spíše mauzoleum. Kromě sochařských děl se na něm nachází i schránky na prsť – hlínu z bojišť a uvnitř pomníku také místnost s památkami na legie. Svým příběhem je unikátní pomník od sochaře Rudolfa Kabeše připomínající bitvu u Cebrówa, jeden z prvních sochařských pomníků věnovaných obětem Velké války u nás. Umělecky cenné dílo, odhalené v roce 1917, vrcholí křížem převezeným přímo z místa bitvy, kde byl poškozen četnou střelbou. „Kříž se těšil veliké úctě, přisuzována mu byla zásluha na záchraně vojáků 75. pěšího pluku, kteří se za ním kryli během bombardování,“ uvádí Jakub Drozda z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích a dodává, že kříž je dnes umístěn na jindřichohradeckém hřbitově.
Odlišný charakter mají pomníky v pohraničí. Německy hovořící obyvatelstvo chápalo konec války jako prohru, což se odráží v symbolice i výrazu sochařských děl. Mnohé z nich byly po druhé světové válce zcela zničeny, prohlédnout si je tak dnes můžeme jen díky archivním fotografiím. Jiné se naopak zachovaly jako jediná připomínka vysídlených vesnic, které po roce 1945 zpustly a zanikly.
Publikace je dostupná na e-shopu NPÚ, v distribuční síti knihkupectví Kosmas či v galerii NPÚ na Senovážném nám. 6 v Českých Budějovicích.
„Téma publikace i výstavy je unikátní, zatím se jím nikdo v takové šíři nezabýval,“ prozrazuje jeden z autorů knihy Roman Lavička z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích. „Prvním vodítkem nám byla internetová databáze evidence válečných hrobů Ministerstva obrany ČR, která pomníky základně mapuje. Většinu z nich jsme navštívili a pečlivě zdokumentovali,“ upřesnil Roman Lavička.
Pomník v Písku
Ve dvacátých a třicátých letech 20. století masivně vstoupil do veřejného prostoru měst, městeček a vesnic českých zemí nový typ memoriálních staveb – pomníky připomínající oběti první světové války. Patřily mezi ně jak drobné křížky či nevelké kamenné stély, tak i pohledově dominantní a nejednou i významově vrstevnatá sochařská díla. „Meziválečné dvacetiletí se stalo pro vytváření pomníků zlatou dobou, nikdy před tím a nikdy poté se jich v převážně venkovském kraji neobjevilo tolik a v tak pestrých variacích,“ uvádí Martin Gaži z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích.
První připomínky padlých vznikaly již ve válečných časech, kdy bylo vzpomínání na zemřelé vojáky prvotně motivováno pietními důvody. Po vzniku nového státu získávaly pomníky širší škálu významů. Náboženské motivy začaly být zatlačovány do pozadí, v nově vytvářených sochách a reliéfech nacházíme témata válečného utrpení a hrdinství, rodinných vztahů i alegorická vyjádření vztahu k vlasti a jejím dějinám. „Zmínit můžeme např. zobrazení ženy jako Svobody, která rozbíjí pouta dítěti znázorňujícímu mladou republiku,“ prozrazuje Roman Lavička.
Detail pomníku v Milevsku
Setkat se můžeme i s menšími pomníky či symbolickými hroby, často v blízkosti rodného domu, před vraty, na zahradě či rodinném poli, u cest či křižovatek. Vznikaly z potřeby vytvořit zástupné místo posledního odpočinku pro vzpomínání a modlitbu, protože k přepravě ostatků padlých vojáků do domovské vsi či města docházelo jen ojediněle. V archivech a soukromých sbírkách se dochovaly osobní deníky či dopisnice od vojáků – synů i otců zasílané domů rodinám. „Z deníku vojáka Josefa Košťála se dočteme o pohnutém osudu v zajetí v Rusku. Jeho touha po shledání s rodinou a zejména s malým synem a dcerkou bohužel nebyla naplněna. Doručen jim byl alespoň jeho deník,“ prozradila Ludmila Ourodová z Národního památkového ústavu v Č. Budějovicích, která písemnosti studovala. Vedle osudů jihočeských venkovanů kniha připomíná i osud Karla V. ze Schwarzenbergu (1886–1914), dědečka nedávného ministra zahraničí, jehož jméno se objevuje na pěti pomnících severu Písecka.
„Vyzdvihl bych zejména figurální pomníky, které dosahují vysoké umělecké kvality. Výjimečně zdařilý je pomník padlým legionářům v Písku od sochaře Antonína Bílka,“ uvádí Roman Lavička. Za zmínku stojí i atypický pomník ve Čkyni, připomínající spíše mauzoleum. Kromě sochařských děl se na něm nachází i schránky na prsť – hlínu z bojišť a uvnitř pomníku také místnost s památkami na legie. Svým příběhem je unikátní pomník od sochaře Rudolfa Kabeše připomínající bitvu u Cebrówa, jeden z prvních sochařských pomníků věnovaných obětem Velké války u nás. Umělecky cenné dílo, odhalené v roce 1917, vrcholí křížem převezeným přímo z místa bitvy, kde byl poškozen četnou střelbou. „Kříž se těšil veliké úctě, přisuzována mu byla zásluha na záchraně vojáků 75. pěšího pluku, kteří se za ním kryli během bombardování,“ uvádí Jakub Drozda z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích a dodává, že kříž je dnes umístěn na jindřichohradeckém hřbitově.
Odlišný charakter mají pomníky v pohraničí. Německy hovořící obyvatelstvo chápalo konec války jako prohru, což se odráží v symbolice i výrazu sochařských děl. Mnohé z nich byly po druhé světové válce zcela zničeny, prohlédnout si je tak dnes můžeme jen díky archivním fotografiím. Jiné se naopak zachovaly jako jediná připomínka vysídlených vesnic, které po roce 1945 zpustly a zanikly.
Publikace je dostupná na e-shopu NPÚ, v distribuční síti knihkupectví Kosmas či v galerii NPÚ na Senovážném nám. 6 v Českých Budějovicích.
Podle webu NPÚ
(lh,turitickelisty.cz,foto NPÚ)
