Bylo jich jen devět na světě a teď přibylo desáté. Ústecké muzeum nyní objevilo ve svých sbírkách jízdní kolo unikátní konstrukce. Leželo v depozitáři přes osmdesát let bez přesného určení. Teď se v něm podařilo identifikovat produkt rakouského pionýra výroby bicyklu vlastní konstrukce Josefa Erlacha. Jde de facto o předchůdce dnes populárního lehokola.
„Letos máme dvousté výročí vynálezu bicyklu a kolegové z duchcovského muzea nás v létě požádali o zapůjčení nějakých historických kol na malou tematickou výstavu. Tam naše sbírkové kusy viděl přední český sběratel historických kol a historik Jan Králík, a když ho budu doslova citovat, sevřela se mu při tom pohledu pumpa,“ popsal cestu k objevu kurátor technických sbírek Muzea města Ústí nad Labem Martin Krsek. Kolo má zvláštní způsob pohonu, nikoli šlapkami a řetězem, ale táhly - podobně jako u šlapacích autíček. Šlo o slepou vývojovou cestu, kterou od roku 1878 razil zámečník a kovář z vesničky Korpitsch u Villachu Josef Erlach. Ovšem ve své době představovalo toto řešení průkopnický krok. Nabídl totiž bezpečnější jízdu, než tehdy obvyklá vysoká kola. Na nich cyklista prostřednictvím šlapek přímo poháněl obří přední kolo a seděl ve výšce 1,4 metru. Pád z takové výšky pak hodně bolel a končil i smrtelným zraněním. U Erlachových kol seděl jezdec jen kousek nad silnicí, vlastně napůl ležel, jako u dnešních lehokol.
Erlach měl s koly úspěch, dokonce inspiroval vznik prvního cyklistického klubu v Rakousku. Do své smrti roku 1885 vyrobil odhadem 200 kusů, nejvyšší známé výrobní číslo je 165. Dnes existuje deset exemplářů, z toho dva v České republice. Výrobní číslo ústeckého kola je 56, patří tedy do počátků výroby a vzniklo tak nejspíš v roce 1880. Do ústeckého muzea se dostalo roku 1930 jako nález, sic zrezivělý ale už tehdy zajímavý. V průběhu let prošlo kolo dvakrát restaurováním. Je plně pojízdné. Erlachův systém brzy upadl v zapomnění, neboť od roku 1895 si světem razil cestu bicykl současné konstrukce se středovým rámem a dvěma stejně velkými koly.
Při následné konzultaci s historikem Janem Králíkem vyšlo najevo, že i další kolo ze sbírek Muzea města Ústí nad Labem je klenotem mimořádné hodnoty. Jde o vysoké závodní kolo, které roku 1929 darovala muzeu místní spolek cyklistů.
„Bylo postavené v Británii kolem roku 1890 a je na něm unikátní to, že má už pneumatiky. To byl tehdy čerstvý vynález Johna B. Dunlopa. Běžná kola jezdila na pryžových obručích. Takto staré stroje s pneumatikami jsou dnes naprosto raritní,“ komentoval další objev Jan Králík.
Oba bicykly bude moci veřejnost obdivovat už od 28. 9. 2017 na specializované výstavě Kolo 1817-2017 v Severočeském muzeu v Liberci. Tato výstava soustředí exklusivní kolekci ojedinělých typů kol z českých muzejních i soukromých sbírek, aby připomněla 200 let vývoje bicyklů.
Turistickelisty.cz informoval Mgr. Václav Houfek, ředitel Muzea města Ústí nad Labem.
„Letos máme dvousté výročí vynálezu bicyklu a kolegové z duchcovského muzea nás v létě požádali o zapůjčení nějakých historických kol na malou tematickou výstavu. Tam naše sbírkové kusy viděl přední český sběratel historických kol a historik Jan Králík, a když ho budu doslova citovat, sevřela se mu při tom pohledu pumpa,“ popsal cestu k objevu kurátor technických sbírek Muzea města Ústí nad Labem Martin Krsek. Kolo má zvláštní způsob pohonu, nikoli šlapkami a řetězem, ale táhly - podobně jako u šlapacích autíček. Šlo o slepou vývojovou cestu, kterou od roku 1878 razil zámečník a kovář z vesničky Korpitsch u Villachu Josef Erlach. Ovšem ve své době představovalo toto řešení průkopnický krok. Nabídl totiž bezpečnější jízdu, než tehdy obvyklá vysoká kola. Na nich cyklista prostřednictvím šlapek přímo poháněl obří přední kolo a seděl ve výšce 1,4 metru. Pád z takové výšky pak hodně bolel a končil i smrtelným zraněním. U Erlachových kol seděl jezdec jen kousek nad silnicí, vlastně napůl ležel, jako u dnešních lehokol.
Ilustrační foto
Erlach měl s koly úspěch, dokonce inspiroval vznik prvního cyklistického klubu v Rakousku. Do své smrti roku 1885 vyrobil odhadem 200 kusů, nejvyšší známé výrobní číslo je 165. Dnes existuje deset exemplářů, z toho dva v České republice. Výrobní číslo ústeckého kola je 56, patří tedy do počátků výroby a vzniklo tak nejspíš v roce 1880. Do ústeckého muzea se dostalo roku 1930 jako nález, sic zrezivělý ale už tehdy zajímavý. V průběhu let prošlo kolo dvakrát restaurováním. Je plně pojízdné. Erlachův systém brzy upadl v zapomnění, neboť od roku 1895 si světem razil cestu bicykl současné konstrukce se středovým rámem a dvěma stejně velkými koly.
Při následné konzultaci s historikem Janem Králíkem vyšlo najevo, že i další kolo ze sbírek Muzea města Ústí nad Labem je klenotem mimořádné hodnoty. Jde o vysoké závodní kolo, které roku 1929 darovala muzeu místní spolek cyklistů.
Ilustrační foto
„Bylo postavené v Británii kolem roku 1890 a je na něm unikátní to, že má už pneumatiky. To byl tehdy čerstvý vynález Johna B. Dunlopa. Běžná kola jezdila na pryžových obručích. Takto staré stroje s pneumatikami jsou dnes naprosto raritní,“ komentoval další objev Jan Králík.
Oba bicykly bude moci veřejnost obdivovat už od 28. 9. 2017 na specializované výstavě Kolo 1817-2017 v Severočeském muzeu v Liberci. Tato výstava soustředí exklusivní kolekci ojedinělých typů kol z českých muzejních i soukromých sbírek, aby připomněla 200 let vývoje bicyklů.
Turistickelisty.cz informoval Mgr. Václav Houfek, ředitel Muzea města Ústí nad Labem.
(lh,turistickelity.cz,foto Muzeum města Ústí nad Labem)
