Po skrýši s pokladem šlapaly nevědomky přes sedmdesát let čtyři generace majitelů staré chalupy v Roztokách u Povrlů. Tedy až do minulého víkendu, kdy se pod podlahou obývacího pokoje podařilo najít šest truhlic s věcmi ukrytými na konci druhé světové války. Nález byl předán pracovníkům ústeckého muzea.
„Zvětšovali jsme místnost v patře a bourali příčku. Přítel je takový hledač pokladů, takže říkal, že se podívá pod prkna podlahy, když už je všechno tak rozbourané. Překvapivě objevil něco jako poklop, no a když ho zvedl, opravdu ten poklad našel,“ popsala okolnosti nálezu Natálie Žáčková (depot společně našli Kryštof Horký a Vladimír Žáček). Ovšem obecné představě pokladu se tento nález poněkud vymyká. Šest různě velikých truhel a jeden hrnec totiž obsahovaly převážně textilie, ať už v podobě oblečení či ložního prádla, tak ve formě nepoužitých látek.
„Za druhé světové války nebo v letech po ní, to přesto poklad byl. Oblečení a obecně textil bylo totiž možné získat jen na velmi omezený roční příděl, tzv. na lístky. A v tomto depotu byl z dobového pohledu docela ceněný a hlavně užitečný majetek,“ zhodnotil obsah nálezu historik Muzea města Ústí nad Labem Martin Krsek. Vedle textilií obsahovaly truhly také boty, pneumatiky na kola, rodinné a vojenské fotografie a nebo bednu mýdla.
„Babička se sem nastěhovala hned v květnu 1945 a ještě tu půl roku žila s původními německými majiteli, než šli do odsunu. Ani si tu situaci nechci představovat… To bude určitě jejich. Nejraději bych to předala jejich potomkům, snad se přes muzeum alespoň o nálezu dozvědí,“ poznamenala matka nálezkyně Jarmila Žáčková.
Historici nález i skrýš na místě zdokumentovali a truhly odvezli do muzea k dalšímu probádání a k jejich případnému zařazení do muzejních sbírek. Podařilo se jim částečně zrekonstruovat příběh pokladu. Dům patřil před rokem 1945 rodině Hegenbarthových, což prozrazovala i adresa na starých novinách z místa nálezu. To byla místní smíšená česko-německá rodina. Původně šlo o „šífáckou“ rodinu, která ale svůj labský člun ve dvacátých letech prodala. Tehdy totiž byla československá koruna silnou měnou a v inflací zbídačeném Německu za utržené peníze Hegebarthovi mohli koupit dva velké činžovní domy v Drážďanech. Hlavní zdroj příjmů rodiny od té doby představoval nájem z těchto domů. Poklad nejspíše schoval syn Hegenbarthových Friedrich, kterému bylo na konci války 36 let. V dobové kronice se o něm dochoval osobní záznam, že byl přátelský a rád chodil hrát karty do místního hostince a také, že byl vášnivých lovcem. To v nálezu dokládá několik fotografií z honu a také límec z ulovené lišky. Hlavu rodiny zachycují i vojenské fotografie, nejdříve je na nich zachycen v uniformě československého poddůstojníka a posléze v uniformě německého wehrmachtu. Jedna z truhel původně sloužila jako vojenský kufr a nese Hegenbarthovo jméno.
Před dvěma lety se ústecké muzeum podílelo také na vyzvednutí tzv. liboucheckého pokladu, který přijel krátce před smrtí odkrýt syn původních majitelů Rudi Schlattner. Depot se skrýval v tajné místnosti na půdě a představoval stovky rozličných předmětů.
„Nález z Roztok je výrazně menší a méně pestrý. Textilie v něm obsažené ukazují celé spektrum oblečení tuzemské rodiny a nejspíš nám umožní zrekonstruovat výbavu nevěsty v polovině 20. století,“ dodal k dalšímu osudu nálezu Martin Krsek. Muzeum se pokusí oslovit potomky původních majitelů domu prostřednictvím krajanských novin v Německu. Mohli by totiž ještě žít děti Friedricha Hegenbartha Anneliese a Friedrich, kterým by dnes bylo 82 resp. 77 let, a mohli by možná poskytnout další informace.
Turistickelisty.cz informoval Mgr. Václav Houfek, ředitel Muzea města Ústí nad Labem.
„Zvětšovali jsme místnost v patře a bourali příčku. Přítel je takový hledač pokladů, takže říkal, že se podívá pod prkna podlahy, když už je všechno tak rozbourané. Překvapivě objevil něco jako poklop, no a když ho zvedl, opravdu ten poklad našel,“ popsala okolnosti nálezu Natálie Žáčková (depot společně našli Kryštof Horký a Vladimír Žáček). Ovšem obecné představě pokladu se tento nález poněkud vymyká. Šest různě velikých truhel a jeden hrnec totiž obsahovaly převážně textilie, ať už v podobě oblečení či ložního prádla, tak ve formě nepoužitých látek.
M.Krsek při převzetí nálezu
„Za druhé světové války nebo v letech po ní, to přesto poklad byl. Oblečení a obecně textil bylo totiž možné získat jen na velmi omezený roční příděl, tzv. na lístky. A v tomto depotu byl z dobového pohledu docela ceněný a hlavně užitečný majetek,“ zhodnotil obsah nálezu historik Muzea města Ústí nad Labem Martin Krsek. Vedle textilií obsahovaly truhly také boty, pneumatiky na kola, rodinné a vojenské fotografie a nebo bednu mýdla.
„Babička se sem nastěhovala hned v květnu 1945 a ještě tu půl roku žila s původními německými majiteli, než šli do odsunu. Ani si tu situaci nechci představovat… To bude určitě jejich. Nejraději bych to předala jejich potomkům, snad se přes muzeum alespoň o nálezu dozvědí,“ poznamenala matka nálezkyně Jarmila Žáčková.
Hegenbarthovi
Historici nález i skrýš na místě zdokumentovali a truhly odvezli do muzea k dalšímu probádání a k jejich případnému zařazení do muzejních sbírek. Podařilo se jim částečně zrekonstruovat příběh pokladu. Dům patřil před rokem 1945 rodině Hegenbarthových, což prozrazovala i adresa na starých novinách z místa nálezu. To byla místní smíšená česko-německá rodina. Původně šlo o „šífáckou“ rodinu, která ale svůj labský člun ve dvacátých letech prodala. Tehdy totiž byla československá koruna silnou měnou a v inflací zbídačeném Německu za utržené peníze Hegebarthovi mohli koupit dva velké činžovní domy v Drážďanech. Hlavní zdroj příjmů rodiny od té doby představoval nájem z těchto domů. Poklad nejspíše schoval syn Hegenbarthových Friedrich, kterému bylo na konci války 36 let. V dobové kronice se o něm dochoval osobní záznam, že byl přátelský a rád chodil hrát karty do místního hostince a také, že byl vášnivých lovcem. To v nálezu dokládá několik fotografií z honu a také límec z ulovené lišky. Hlavu rodiny zachycují i vojenské fotografie, nejdříve je na nich zachycen v uniformě československého poddůstojníka a posléze v uniformě německého wehrmachtu. Jedna z truhel původně sloužila jako vojenský kufr a nese Hegenbarthovo jméno.
Před dvěma lety se ústecké muzeum podílelo také na vyzvednutí tzv. liboucheckého pokladu, který přijel krátce před smrtí odkrýt syn původních majitelů Rudi Schlattner. Depot se skrýval v tajné místnosti na půdě a představoval stovky rozličných předmětů.
„Nález z Roztok je výrazně menší a méně pestrý. Textilie v něm obsažené ukazují celé spektrum oblečení tuzemské rodiny a nejspíš nám umožní zrekonstruovat výbavu nevěsty v polovině 20. století,“ dodal k dalšímu osudu nálezu Martin Krsek. Muzeum se pokusí oslovit potomky původních majitelů domu prostřednictvím krajanských novin v Německu. Mohli by totiž ještě žít děti Friedricha Hegenbartha Anneliese a Friedrich, kterým by dnes bylo 82 resp. 77 let, a mohli by možná poskytnout další informace.
Turistickelisty.cz informoval Mgr. Václav Houfek, ředitel Muzea města Ústí nad Labem.
(lh,turistickelisty.cz,foto Muzeum města Ústí nad Labem)
