V hlubokém údolí východně od Kožlan nad soutokem Hradeckého potoka (dříve Šípovského, protože pramenil na pozemcích Šipského panství v Šipsku) a Javornice (dříve Kůzovského potoka) se zvedá skalnatý ostroh zvaný Angerbach. Zde stával v dávných dobách hrad, nebo spíš lovecký hrádek, pro potěchu svého zakladatele z rodu Přemyslovců krále Václava I. (1205 – 1253), Je pravděpodobné, že hrad byl založen již v první polovině 13. století, neboť doloženo je, že král Václav roku 1238 při pobytu v klášteře plaském projevil přání, že lesů kožlanských by k lovu potřeboval (kožlanská lesy sahaly až na Špičák k Vysoké Libyni) Opat proto postoupil ochotně králi Kožlany a to směnou za městečko Žihli. Do této doby je možno datovat i vznik tohoto královského hradu.
Hrad se rozkládal na podlouhlém ostrohu, rozděleném příčnými uměle vytesanými příkopy, které byly spojené padacím mostem. Hlavní cesta do hradu směřovala pak po hřebenu lesa od západu, od předhradí s konicí, obročnicí a přístřeším pro holotu. V první části hradu bylo obydlí pro královu družinu a v další již valem opevněné části, která byla přístupna pouze padacím mostem, byl královský palác. Ve třetí části, východním směrem na samé hraně ostrožny pak měla být obranná věž, sloužící také jako vězení. Ale provedeným archeologickým průzkumem nebyla věž zatím potvrzena.
Svým pojetím patřil hrad mezi nejstarší královské hrady z počátku výstavby hradů vůbec. Královská moc přemyslovská nebyla jak zevnitř tak zvenčí v té době ještě natolik upevněná, aby mohla být tato kriteria opomenuta. Archeologický průzkum prováděný v letech 1975 PhDr. Tomášem Durdíkem dokládá, že hrad Angerbach představoval bezvěžovou variantu nejstaršího královského přemyslovského hradu, který měl v rámci královského zboží funkci loveckého hradu a zřejmě i pomocnou funkci správní (purkrabství).
Hrady v té době budované, dostávají již veskrze německá jména. A proto je otázkou, jestli měl Angerbach u Kožlan vůbec nějaké české jméno a proč je také německým synonymem pro hrad Týřov, jak někteří historici a badatelé uvádějí. Založení hradu spadá pravděpodobně do let 1238-1240. A protože král Václav listem datovaným na Novém Hrádku ( in Costello Novo) roku 1240 podstoupil některé zboží kostelu budyšínskému a roku 1245 opět listem daným na Novém Hrádku dání kostelu míšenskému, usoudili dřívější badatelé, že v tomto případě se může jednat pouze o lovecký hrádek u Kožlan, který dostal jméno Nový Hrádek a stává se tak dalším královským hradem.
Avšak již roku 1250 vydává král Václav list, který potvrzuje klášteru oseckému díl jezera u Komořan, a to na hradě Angerbachu. Jméno Nový Hrádek mizí z dějin docela a od té doby se objevují jen jména Týřov (in costello nomine Tyrow) nebo Angerbach (in Angerbach). Podlehlo snad jméno Nový Hrádek nové módě a nebo bylo přeloženo německy na Angerbach?
Klíčem k rozluštění by mohl být královský hrad Týřov, který roku 1249 se prvně připomíná. Kdy král Václav I. Pozval na hrad Týřov syna svého Přemysla (později krále železného a zlatého Přemysla Otakara II) a jeho stoupence, aby pod záminkou vyjednávání je dal pak věrolomně vsadit do vězení. Důvodem nebyla jen vzpoura čtrnáctiletého vlastního syna proti marnotratnému králi, který se již nemohl dočkat královské koruny, ale odboj šlechty, která se chtěla podílet více na moci a aby mohla také pro sebe pevná sídla stavět a opevňovat.
Není pochyb, že část vzbouřenců spolu s kralevicem Přemyslem byla na hradě Týřově vězněna, ale nikoliv na Angerbachu u Kožlan, jak některá literatura uvádí. Rovněž tak je nutno vyloučit věznění pana Jindřicha z Lipé, nevyššího maršálka a správce království českého za vlády Jana Lucemburského roku 1315 na hradě Angerbachu u Kožlan, jak uvádí B.Struska v knize „Vězeň na Angerbachu“. Nemohl být vězněn na Angerbachu, ale na pevném královském hradě Týřově, který měl sedm obraných věží a mimořádně pevné kvality té doby. Proto se těšil také velkému zájmu ze strany českých králů a to hlavně jako státní vězení.
Autor Zbraslavské kroniky Petr Žitavský uvádí, že na hradě Angerbachu byl vězněn pan Jindřich z Lipé a dokládá to zápisem: „…zavezen byl na Angerbach, kdež ve věži pod stráží dvanácti mužů bedlivě jsa spoután, byl stříhán …“ Ale o několik let později jeho pokračovatel, kronikář František Pražský uvádí místo věznění Jindřicha z Lipé hrad Týřov.
Tak tomu rozuměl i kronikář Hájek, krajiny zdejší znalý a uvádí: „ hrad Angerbach jinak Tayřov.“ Tuto skutečnost potvrzuje i to, že vesnice k hradu Týřov příslušná tj. městečko Kožlany a vesnice Bněčice (Mlečice),Broumy Chmelištná, Zavidov, Újezdec, Týřovice, Kouřimec a Hudlice uvádějí se příslušností současně i k hradu Angerbachu. Některé vesnice byly později vyměněny za Hradiště, Čilou a Skryje.
V připravovaném zákoníku Karla IV. (Majestas Carolina), který všechna zboží, která dle potřeby jen na čas a která nikdy zcizena býti nesmějí uvádí, že hrad Angerbach, jejž král český pro pilnou potřebu a obecné blaho nejvýše na deset let odchýliti neb směniti může. V další prospěch jména Angerbach pro hrad Týřov mluví i to, že Týřov nalézá se při soutoku Úpořického potoka s Berounkou a německý překlad úpor (trávník, pažit) =Anger a Bach = potok, tomu nasvědčuje.
Přes veškeré snahy pro totožnost hradů Angerbachu a Týřova sám největší znalec našich hradů a tvrzí Augustin Sedláček otázku týkající se hradů Týřova a Angerbachu ponechal ke konečnému rozhodnutí budoucnosti.
Pro kožlanskou veřejnost ale zůstává stále skutečnost, že hrad Angerbach je Angerbachem, nebo lidově Handrbochem bez ohledu na další bádání. Jednak proto, že pod tímto jménem jsou pojmenovány některé kožlanské lokality již několik století. O čemž svědčí zápisy např. z roku 1730, kdy Matěj Kraus odevzdal synu Vojtěchovi kus lady pod Angerbachem a obec kožlanská prodala roku 1747 Josefu Žaloudkovi obecní mlýn s polem na Angerbachu. Svědčí o tom i značení na starých mapách Mořice Vogta z let 1747, ale také z roku 1720,1812,1841, kde hrad u Kožlan je značen vždy jako Angerbach. A hrad Týřov značen vždy jako Týřov (Teyrzow) a nikoliv Angerbach.
Hrad Angerbach dnes tak opomíjený, zůstává kožlanským v hezkých vzpomínkách alespoň z dob II. světové války, kdy pan Jaroslav Hynek prováděl amatérské vykopávky na hradě s veškerou fotodokumentací, kterou mu prováděl majitel pekařství v Kožlanech pan Václav Končelík. Pan Hynek zpřístupnil lokalitu hradu širokou pěšinou, osadil několik laviček a zbudoval velký dřevěný most přes hradní příkop. Tím se stal hrad Angerbach častým a oblíbeným výletním místem pro kožlanské občany. Ale nepochopením tehdejší místní správy a komisaře města musel být most rozebrán, k zármutku všech dětí i dospělých a prodán na palivo.
Zánik hradu Angerbachu jako takového můžeme datovat s největší pravděpodobností do roku 1424, přestože v té době hrad pravděpodobně nebyl již obydlen, kdy Žižkovo vojsko ustupovalo od Plzně a podle starých zápisů ničilo městečka Kralovice a Kožlany ohněm a mečem (fero et igni). Ale asi se nejednalo ještě o úplné zničení, neboť Žižka ustupoval před velkou přesilou plzeňského landfrýdu a ústup se podobal víceméně útěku. Pravý rozsah zkázy nastal až následujícího roku 1425 po Žižkově smrti, kdy spojená vojska siročí a táborská hubila všechny statky bratří Kolovratů v našem kraji. Od té doby je možno považovat hrad Angerbach za pustý. K úplné zkáze pak došlo v letech 1713, kdy zbytků hradebních zdí bylo použito při stavbě obecního mlýna (Vožehova mlýna, později i Zimmerhaklova nebo Strakova Starého mlýna čp 229, který stojí v původní podobě dodnes. A ještě později roku 1929 kdy bylo povoleno použít zbytků kamene z Angerbachu na výstavbu a zpevnění sportovního hřiště pod hradem.
Podle webu Muzea v Kožlanech
Hrad se rozkládal na podlouhlém ostrohu, rozděleném příčnými uměle vytesanými příkopy, které byly spojené padacím mostem. Hlavní cesta do hradu směřovala pak po hřebenu lesa od západu, od předhradí s konicí, obročnicí a přístřeším pro holotu. V první části hradu bylo obydlí pro královu družinu a v další již valem opevněné části, která byla přístupna pouze padacím mostem, byl královský palác. Ve třetí části, východním směrem na samé hraně ostrožny pak měla být obranná věž, sloužící také jako vězení. Ale provedeným archeologickým průzkumem nebyla věž zatím potvrzena.
Hmotová dispozice podle Tomáše Durdíka
Svým pojetím patřil hrad mezi nejstarší královské hrady z počátku výstavby hradů vůbec. Královská moc přemyslovská nebyla jak zevnitř tak zvenčí v té době ještě natolik upevněná, aby mohla být tato kriteria opomenuta. Archeologický průzkum prováděný v letech 1975 PhDr. Tomášem Durdíkem dokládá, že hrad Angerbach představoval bezvěžovou variantu nejstaršího královského přemyslovského hradu, který měl v rámci královského zboží funkci loveckého hradu a zřejmě i pomocnou funkci správní (purkrabství).
Hrady v té době budované, dostávají již veskrze německá jména. A proto je otázkou, jestli měl Angerbach u Kožlan vůbec nějaké české jméno a proč je také německým synonymem pro hrad Týřov, jak někteří historici a badatelé uvádějí. Založení hradu spadá pravděpodobně do let 1238-1240. A protože král Václav listem datovaným na Novém Hrádku ( in Costello Novo) roku 1240 podstoupil některé zboží kostelu budyšínskému a roku 1245 opět listem daným na Novém Hrádku dání kostelu míšenskému, usoudili dřívější badatelé, že v tomto případě se může jednat pouze o lovecký hrádek u Kožlan, který dostal jméno Nový Hrádek a stává se tak dalším královským hradem.
Polozemnice na předhradí
Avšak již roku 1250 vydává král Václav list, který potvrzuje klášteru oseckému díl jezera u Komořan, a to na hradě Angerbachu. Jméno Nový Hrádek mizí z dějin docela a od té doby se objevují jen jména Týřov (in costello nomine Tyrow) nebo Angerbach (in Angerbach). Podlehlo snad jméno Nový Hrádek nové módě a nebo bylo přeloženo německy na Angerbach?
Klíčem k rozluštění by mohl být královský hrad Týřov, který roku 1249 se prvně připomíná. Kdy král Václav I. Pozval na hrad Týřov syna svého Přemysla (později krále železného a zlatého Přemysla Otakara II) a jeho stoupence, aby pod záminkou vyjednávání je dal pak věrolomně vsadit do vězení. Důvodem nebyla jen vzpoura čtrnáctiletého vlastního syna proti marnotratnému králi, který se již nemohl dočkat královské koruny, ale odboj šlechty, která se chtěla podílet více na moci a aby mohla také pro sebe pevná sídla stavět a opevňovat.
Zadní část Angerbachu
Není pochyb, že část vzbouřenců spolu s kralevicem Přemyslem byla na hradě Týřově vězněna, ale nikoliv na Angerbachu u Kožlan, jak některá literatura uvádí. Rovněž tak je nutno vyloučit věznění pana Jindřicha z Lipé, nevyššího maršálka a správce království českého za vlády Jana Lucemburského roku 1315 na hradě Angerbachu u Kožlan, jak uvádí B.Struska v knize „Vězeň na Angerbachu“. Nemohl být vězněn na Angerbachu, ale na pevném královském hradě Týřově, který měl sedm obraných věží a mimořádně pevné kvality té doby. Proto se těšil také velkému zájmu ze strany českých králů a to hlavně jako státní vězení.
Autor Zbraslavské kroniky Petr Žitavský uvádí, že na hradě Angerbachu byl vězněn pan Jindřich z Lipé a dokládá to zápisem: „…zavezen byl na Angerbach, kdež ve věži pod stráží dvanácti mužů bedlivě jsa spoután, byl stříhán …“ Ale o několik let později jeho pokračovatel, kronikář František Pražský uvádí místo věznění Jindřicha z Lipé hrad Týřov.
Polozemnice na předhradí
Tak tomu rozuměl i kronikář Hájek, krajiny zdejší znalý a uvádí: „ hrad Angerbach jinak Tayřov.“ Tuto skutečnost potvrzuje i to, že vesnice k hradu Týřov příslušná tj. městečko Kožlany a vesnice Bněčice (Mlečice),Broumy Chmelištná, Zavidov, Újezdec, Týřovice, Kouřimec a Hudlice uvádějí se příslušností současně i k hradu Angerbachu. Některé vesnice byly později vyměněny za Hradiště, Čilou a Skryje.
V připravovaném zákoníku Karla IV. (Majestas Carolina), který všechna zboží, která dle potřeby jen na čas a která nikdy zcizena býti nesmějí uvádí, že hrad Angerbach, jejž král český pro pilnou potřebu a obecné blaho nejvýše na deset let odchýliti neb směniti může. V další prospěch jména Angerbach pro hrad Týřov mluví i to, že Týřov nalézá se při soutoku Úpořického potoka s Berounkou a německý překlad úpor (trávník, pažit) =Anger a Bach = potok, tomu nasvědčuje.
Přes veškeré snahy pro totožnost hradů Angerbachu a Týřova sám největší znalec našich hradů a tvrzí Augustin Sedláček otázku týkající se hradů Týřova a Angerbachu ponechal ke konečnému rozhodnutí budoucnosti.
Pro kožlanskou veřejnost ale zůstává stále skutečnost, že hrad Angerbach je Angerbachem, nebo lidově Handrbochem bez ohledu na další bádání. Jednak proto, že pod tímto jménem jsou pojmenovány některé kožlanské lokality již několik století. O čemž svědčí zápisy např. z roku 1730, kdy Matěj Kraus odevzdal synu Vojtěchovi kus lady pod Angerbachem a obec kožlanská prodala roku 1747 Josefu Žaloudkovi obecní mlýn s polem na Angerbachu. Svědčí o tom i značení na starých mapách Mořice Vogta z let 1747, ale také z roku 1720,1812,1841, kde hrad u Kožlan je značen vždy jako Angerbach. A hrad Týřov značen vždy jako Týřov (Teyrzow) a nikoliv Angerbach.
Hrad Angerbach dnes tak opomíjený, zůstává kožlanským v hezkých vzpomínkách alespoň z dob II. světové války, kdy pan Jaroslav Hynek prováděl amatérské vykopávky na hradě s veškerou fotodokumentací, kterou mu prováděl majitel pekařství v Kožlanech pan Václav Končelík. Pan Hynek zpřístupnil lokalitu hradu širokou pěšinou, osadil několik laviček a zbudoval velký dřevěný most přes hradní příkop. Tím se stal hrad Angerbach častým a oblíbeným výletním místem pro kožlanské občany. Ale nepochopením tehdejší místní správy a komisaře města musel být most rozebrán, k zármutku všech dětí i dospělých a prodán na palivo.
Zánik hradu Angerbachu jako takového můžeme datovat s největší pravděpodobností do roku 1424, přestože v té době hrad pravděpodobně nebyl již obydlen, kdy Žižkovo vojsko ustupovalo od Plzně a podle starých zápisů ničilo městečka Kralovice a Kožlany ohněm a mečem (fero et igni). Ale asi se nejednalo ještě o úplné zničení, neboť Žižka ustupoval před velkou přesilou plzeňského landfrýdu a ústup se podobal víceméně útěku. Pravý rozsah zkázy nastal až následujícího roku 1425 po Žižkově smrti, kdy spojená vojska siročí a táborská hubila všechny statky bratří Kolovratů v našem kraji. Od té doby je možno považovat hrad Angerbach za pustý. K úplné zkáze pak došlo v letech 1713, kdy zbytků hradebních zdí bylo použito při stavbě obecního mlýna (Vožehova mlýna, později i Zimmerhaklova nebo Strakova Starého mlýna čp 229, který stojí v původní podobě dodnes. A ještě později roku 1929 kdy bylo povoleno použít zbytků kamene z Angerbachu na výstavbu a zpevnění sportovního hřiště pod hradem.
Podle webu Muzea v Kožlanech
(lh,turistickékélisty.cz,foto archiv)
Email
Tisk
