Kostel sv. Mikuláše v Novém Kníně se nachází  na náměstí Jiřího z Poděbrad, kde tvoří jeho severní stranu. Je to jednolodní kostel s trojbokým  presbytářem a věží nad západní části lodi. Původně románský kostel ze třetí čtvrtiny 12. století. Z románské stavby se zachovalo kvádříkové zdivo lodi, které je viditelné  na severní straně lodi, na jižní stěně je odkryt románský portál a okno.


Nynější vzhled kostela je převážně barokní. Klenba presbytáře a východních dvou třetin lodi je valená s výsečemi, nejzápadnější část lodi nad kruchtou je zaklenuta křížově, podkruchtí plackou. Sakristie je zaklenuta křížově a nad ní se nachází plochostropá oratoř.


Kostel byl přestavován po požáru v roce 1524 a další obnova po třicetileté válce byl již v raně barokním duchu. Podle veduty F. B. Wernera z poloviny 18. století tehdy měla u kostela stát věž při severozápadním rohu lodi, avšak toto zobrazení nelze považovat za příliš věrné (například vůbec nezachycuje poměrně velkou kapli svatého Jana Nepomuckého, která stávala jižně od kostela v letech 1731 až 1890). Ve druhé polovině 18. století (datace 1774 nad západním vchodem) byla loď rozšířena o nejzápadnější část s kruchtou, která byla završena věží s barokní bání. V roce 1868 byla věž kostela poškozena vichřicí, báň byla poté snesena a nahrazena stanovou střechou završenou lucernou.


V září roku 1937 se uskutečnila rozsáhlá generální oprava kostela. Zcela nově bylo vybudováno vše nad hlavní římsou lodi včetně horní části věže, která byla do té doby z omítnutého hrázděného zdiva. Věž byla zakončena bání s lucernou, která je volnou replikou barokního stavu.


Za II. světové války byl kostel postižen rekvizicí zvonů, rovněž byl zazděn výklenek s pamětní deskou připomínající Masarykovu památku. Po skončení války byla deska opět odkryta. Jeden ze zvonů se po válce podařilo nalézt a vrátit na věž.


Vybavení kostela je převážně z poslední třetiny 18.století, na hlavním oltáři se nachází obraz patrona kostela, pod ním kopie Černé Klatovské Madony. Na levém postranním oltáři je obraz svatého Antonína od J.Mathausera z roku 1900, na pravém postranním oltáři obraz Panny Marie. Kazatelna je rokoková s reliéfem Rozsévače, andílky a beránkem na stříšce.


Naproti vstupním jižním dveřím se nachází novodobý oltář Božího hrobu, který zakrývá nepoužívané severní dveře vedoucí na někdejší hřbitov zrušený v roce 1821. Křtitelnice je empírová, varhany z konce 19. století s novorománskými prvky.