Zříceniny hradu Dražice se nacházejí na nepříliš výrazné ostrožně  nad pravým břehem Jizery ve stejnojmenné obci nedaleko Benátek nad Jizerou. Hrad založil roku 1264 Řehník z Litovic, ale nákladné panské sídlo dokončil mnohem později biskup Jan IV.z Dražic, který využil k přestavbě avignonskou stavební huť mistra Viléma z Avignonu.


Za husitských válek byl hrad vypálen, ale škody nebyly příliš velké, protože nadále sloužil jako panské sídlo. Jeho funkci převzal ve dvacátých letech 16.století zámek v Benátkách nad Jizerou a Dražice postupně pustly, v roce 1599 se připomínají jako "zámek zpustlý".


Dispozice raně gotického hradu byla dvoudílná. Střední část zřícenin je pozůstatkem velkého paláce s přilehlou hranolovou věží, jenž patřil v lucemburském období mezi vrcholná díla světské architektury v Čechách. Palác nahradil původní jádro hradu ze 13.století, rozrostl se do výše tří pater a podkrovím a zabral značnou část plošiny obehnané hradbami.


Ve druhém poschodí můžeme spatřit zvlášť pozoruhodné zbytky kamenného portálu kaple situované v někdejší věži a zbytky rozměrných oken s fragmenty kamenných lavic, okenních panelových výplní a kružeb. Písemná zmínka z roku 1318 hovoří o tom, že tehdy byl hrad dokončen "se všemi hradbami, domy, střechami, zábradlím a příkopy". V této své první stavební fázi měl hrad podobu lichoběžníku chráněného hradbami, obehnaného příkopem a navršeným valem. Přístup do hradu chránila samostatná okrouhlá věž a kolem nádvoří byly seskupeny jednotlivé budovy - obytný palác i hospodářské zázemí. Jde o velmi vyspělou práci francouzské stavební huti.


Jako celek představoval hrad po přestavbě Jana IV.z Dražic mimořádně výstavný a reprezentativní objekt. Dražice spolu s tvrzí v Litovicích, postavených pro biskupa toutéž hutí, zůstaly osamocenými stavbami a jejich architektonické detaily, českému prostředí zcela cizí, představují ve vývoji české gotické architektury zajímavou epizodu bez výraznější odezvy.