Hrad Hamrštejn stával na skalnatém ostrohu nad řekou Nisou jižně od Andělské Hory, nad jedním z nejstarších hamrů v Čechách. Dodnes se z něho zachovala obvodová hradební zeď, vysoká skoro 2 m, zbytky dvou věží, zdiva obytné budovy a ve skále vytesané sklepy. Severní věž má v průměru asi 10 m a zdivo asi 1,5 m silné, jižní má zdivo o metr silnější a ještě dnes je asi 10 m vysoká; byla to hlavní obranná věž hradu. Hradní brána ležela v jižní části hradby, která se 9. září roku 1882 zřítila do údolí. Pevnost hradu zesilovaly svahy kopce, dost příkře spadající do údolí řeky Nisy, která ostroh obtéká ze tří stran.


Úkolem hradu bylo střežit nejen železný hamr, ale také nedaleké doly na vzácné kovy a cestu od Liberce přes Chrastavu a Hrádek nad Nisou na Žitavu. Doba jeho vzniku není přesně známa. Poprvé se připomíná v listině z roku 1357, kterou Bedřich z Biberštejna slíbil věrnost císaři Karlu IV. Z toho můžeme soudit, že vrchními pány hradu byli frýdlantští Biberštejnové, ale v jeho dějinách vystupuje po dlouhou dobu rod Dachsů, jehož několik příslušníků žilo v okolí Litomyšle. Mikuláš Dachs je doložen jako purkrabí na Hamrštejně v listině z 25. září 1411, kterou se Jan z Biberštejna vzdal patronátního práva ke kostelu v Liberci ve prospěch kláštera sv. Tomáše v Praze. Patrně v této době byl celý liberecký díl biberštejnského panství spravován z hradu Hamrštejn.


Velmi zajímavé osudy měl Hamrštejn v dobách husitského revolučního hnutí. Páni z Biberštejna patřili od začátku k protivníkům kalicha, a proto také Mikuláš Dachs spolu s nimi vyhlásil hned v roce 1419 nepřátelství Pražanům. Roku 1424 táhl kolem Hamrštejna na Žitavu husitský hejtman Boček z Poděbrad a tehdy s ním asi uzavřel Mikuláš Dachs příměří, aby získal čas k zesílení hradního opevnění. Když došlo roku 1428 nedaleko odtud, mezi Chrastavou a Machnínem, k bitvě mezi lužickými žoldnéři a zadním vojem husitského hejtmana Jana Kralovce, hledal Mikuláš Dachs spojence u zhořeleckých měšťanů. Roku 1431 byl zajat husitskými hejtmany bratry z Vesce a Václavem z Lobkovic a musel se vykoupit. V roce 1433 se zmocnil hradu Hamrštejna hejtman Jan Čapek ze Sán a dosadil sem husitskou posádku. Dachsové stáli na straně Biberštejnů i v jejich bojích s grabštejnskými Doníny. Roku 1467 přepadl Mikuláš Dachs donínskou Chrastavu a Donínové se v odvetu za to na čas zmocnili Hamrštejna. Hrad Hamrštejn se ve druhé polovině 15. století stal předmětem majetkového sporu přímo v biberštejnské rodině. Od roku 1454 patřil společně Oldřichovi, Václavovi a Bedřichovi z Biberštejna, po r. 1463 pouze Václavovi.


 Za Jiřího z Poděbrad stáli Václav a Bedřich z Biberštejna na straně uherského krále Matyáše, který jim roku 1474 udělil jejich statky v léno. Protože po uzavření míru s Matyášem (1478) včas neuznali za českého krále Vladislava II. Jagellonského, byl Hamrštejn s okolím prohlášen r. 1487 za propadlé léno a svěřen do správy Hanuše z Rechenberka. O Hamrštejn provil zájem Jan z Donína na Grabštejně a nařkl Hanuše, že neoprávněně drží jeho vesnice Machnín, Krásnou Studánkuj, Svárov a Molberk, o němž nevíme, kde ležel. Machnín patrně připadl tehdy Donínům a ostatní vesnice k Hamrštejnu. Koncem 15. století vedli dva biberštejnští leníci Hanuš a Helfrych z Mekova o Hamrštejn spor, který rozhodl jako zprostředkovatel kníže Jiří Saský. Vrchními pány zůstávali dále páni z Biberštejna, i když často museli svá páva a dědické nároky hájit soudně či se zbraní v ruce. Počátkem 16. století seděl na Hamrštejně Oldřich Gotsche Schoff, který r. 1506 pronásledoval skupinu lupičů přepadající kupce až k Liberci, kde jich deset zajal. Byli popraveni ve slezské Svídnici, kde byl Schoff hejtmanem. Zemřel na tehdejší dobu v neuvěřitelně vysokém věku 90 let. Když nastoupil vládu král Ludvík Jagellonský, propůjčil hrad r. 1517 opět Oldřichovi V. z Biberštejna. Když ten v r. 1521 zemřel, spravoval panství strýc jeho nezletilých dětí Jáchyma II. a Anny Jan VI. z Biberštejna. Se svou manželkou patřil k ochráncům českých bratří, ale přesto v době povstání proti Ferdinandovi I. r. 1547 poslal vojsko do Budyšína proti saskému kurfiřtovi a tím ušel potrestání. Jáchym II. z Biberštejna převzal vládu nad statky do svých rukou, ale naplnil ji četnými soudními spory se sousední šlechtou o rušení hranic panství. Byl také přísným pánem svých poddaných, z jejichž pozemků utvořil kolem roku 1540 panské dvory v Liberci a Machníně. Protože poslední pán z Biberštejna Kryštof zemřel 15. prosince 1551 bez potomků, připadl jeho majetek králi Ferdinandovi I.


Po krátkém období, kdy byl zastaven Hohenzollernům, koupil jej 1. dubna 1558 za 40 000 tolarů královský hejtman Horního a Dolního Slezska Bedřich z Redernu. V kupní smlouvě se hrad Hamrštejn poprvé uvádí jako pustý. Nevíme, zda byl opuštěn po požáru, nebo poškozen při bojích se sousedními Doníny o Machnín a Ostašov, jak tvrdí někteří starší vlastivědní pracovníci. V listinách z let 1544 a 1552 se již hovoří o libereckém panství. V okolí Hamrštejna se dolovalo železo, cín a olovo až do poloviny 18. století, kdy se těžba přestala vyplácet a byla zastavena. Čilý hospodářský život se do údolí pod hradem vrátil po roce 1826, kdy zde liberečtí podnikatelé Siegmund a Neuhäuser postavili textilní továrnu a využili přitom příhodného spádu řeky Nisy. Byl to sice významný zásah do krajiny, ale údolí více změnila stavba viaduktu železnice Liberec – Žitava v letech 1856 – 1859. Tehdy také byl hlubokým zářezem oddělen skalní ostroh s troskami hradu Hamrštejna od ostatní krajiny a stal se přístupným pouze pěším turistům.