Hus je zřícenina hradu asi 1,5 km jihozápadně od Křišťanovic v okrese Prachatice. Hrad Hus byl vystavěn na úzkém skalnatém ostrohu obtékaném řekou Blanicí. Přístupný byl od severu, kde bylo opevněné předhradí. Za ním stál vlastní hrad chráněný hlubokým, ve skále vylámaným příkopem s hradbou.


Nejstarší písemná zpráva o hradu Husí pochází z roku 1341, kdy král Jan Lucemburský povolil bratrům Jenšíkovi, Vavřinci a Peškovi z Janovic vystavět hrad na místě zvaném „Na husí" na ochranu nově zakládaných vsí na odlesněné půdě. Král si přitom vyhradil právo volného vstupu do hradu, kdykoliv by hrozil nepřátelský vpád z Bavor do Čech. Roku 1359 potvrdil král Karel IV. vlastnické právo Peškovi z Janovic a jeho příbuzným. K hradu patřila městečka Husinec a Záblatí a vesnice Řepešín, Zvěřinec (zaniklá), Křišťanov, Mlynářovice, Milešice, Zábrdí, Lažiště a další. Roku 1363, po vymření pánů z Janovic se huské panství dostalo do přímého králova majetku.


Kolem roku 1390 měl hrad a panství královský podkomoří Zikmund Huler, jeden z oblíbenců krále Václava IV. V roce 1394 však byl zbaven úřadu a nakonec pro páchané podvody v roce 1405 popraven. Král pak dosadil na hrad jako purkrabího Mikuláše z Pístného, jenž se začal psát z Husi.


Mikuláš z Husi náležel mezi horlivé přívržence Husova učení, a proto byl roku 1419 vypovězen z Prahy. Stal se jedním z předních hejtmanů na Táboře a pomáhal město uhájit, když ho oblehl Oldřich z Rožmberka. Po Mikulášově nečekané smrti roku 1420 převzal hrad Hus do své držby Jan Smil z Křemže. Jako spojenec táborů byl nepřítelem Oldřicha z Rožmberka. Ten jej roku 1439 lstivé vylákal na svůj hrad v Krumlově, kde ho dal uvěznit a nakonec popravit.


Opuštěného hradu se zmocnil Habart Lopata z Hrádku, který odtud přepadal kupce, kteří přiváželi po tzv. Zlaté stezce zboží. Proto byl vyhlášen za zemského škůdce a Přibík z Klenového, Petr Zmrzlík ze Lnářů a Jan Sedlecký z Prachatic hrad v roce 1441 oblehli a vyhladovělou posádku donutili, aby se vzdala. Hrad byl zapálen a rozbořen. Zkáza hradu, nazývaného v roce 1491 zříceninou, potom neodvratně pokračovala.

Pokus Augusta Sedláčka zachytit obraz hradu na základě tehdy asi zřetelných zbytků zdiva a povrchu půdy si dnes již nemůžeme ověřit, protože kromě malého zbytku zdí na skalních rozsedlinách je veškerá plocha, kterou hrad se svým opevněním zaujímal, pokryta vysokým lesním porostem.