V těsné blízkosti zalesněných vrcholků Sedmihoří, nedaleko od Kladrub se nacházejí zbytky hradu Prostiboře, přestavěného později na zámek zvaný obecně Kopec. Staršího původu je stejnojmenná vesnice, připomínající se v listinných falzech v roce 1115 a 1186 jako majetek kláštera v Kladrubech. Již počátkem 13.století je v rukou světských pánů a jako první se připomíná jako držitel Prostiboře v roce 1235 Radoslav z Prostiboře.


Dalšími vlastníky Prostiboře byli pánové spříznění s pány ze Svršně a Tasnovic, kteří postavili gotický hrad. Jako první je připomínán v roce 1333 Habart. Jeho potomkům povolil český král Karel IV. v roce 1372 prodej Prostiboře i s celým panstvím kladrubskému klášteru. Počátkem 15.století obléhalo Prostiboř královské vojsko, ale dobyt nebyl. Už v roce 1421 dobyli Prostiboř husité. V roce 1438 držel hrad Jan z Vrtby a ten je uváděn na Prostiboři ještě v roce 1474. Jeho potomci vlastníli hrad do počátku 16.století. Poté se vystřídalo v držení Prostiboře několik šlechtických rodů, jako poslední vlastnili panství od roku 1845 do roku 1945 Löwensteinové.


Hrad stojí na nevysoké, ale strmé ostrožně vybíhající nad lučinaté údolí Úhlavky asi jeden kilometr od stejnojmenné obce. Vlastní objekt hradu se nachází na konci sklanatého ostrohu, oddělený asi dvacet metrů širokým příkopem, vytesaným do skály. Prostor vlastního hradu je asi 40x35m. Kamennému středověkému hradu předcházel zřejmě starší dřevěný hrad, což prokázal archeologický průzkum. Za nejstarší část hradu je možno považovat válcovou věž, zbořenou v roce 1799. Počátkem 14. století byl hrad upravován, jak dokazují kamenicky upravované okenní a dveřní ostění. Stavba hradu zaujímala přibližně stejný prostor jako dnešní zámek. Přízemní zdivo současného zámku je tvořeno asi ze tří čtvrtin zbytky středověkého hradu.


Nejzachovalejší gotické prostory obsahuje jižní křídlo současného zámku, zejména jihovýchodní nároží skrývající torzo středověké čtvercové věže. Další přestavba proběhla v renesanci, jak dokládají pozůstatky renesančních fresek v prvním patře jižního křídla. Barokní přestavba objektu se dotkla hlavně všech interiérů prvního patra objektu, nově byl uspořádán prostor kolem hlavního vstupu a nově vystaveno severozápadní nároží. Celá stavba byla pak výškově sjednocena, byl vybudován kamenný most se sochami.


Posledním zásahem do objektu byly klasicistní úpravy na konci 18.století, kdy bylo uvolněno nádvoří odstraněním velké věže. Byl vybudován nový otopný systém přístupný z nově vybudované pavlače nesené arkádami, jako nový komunikační systém, na který byl vstup dvěma nádvorními schodišti. Od roku 1945 začal zámek chátrat, jeho zkázu uspíšil požár v roce 1982. V následujících letech se začal zámek měnit v ruinu. Teprve v novém tisíciletí se snaží nový majitel o jeho záchranu, zámek se opravuje.