Zbytky hradu Krupka někdy též zvaného Rosenberk se nachází nad městem Krupka v okrese Teplice. Hrad stojí na vrcholu ostrožny zprava obtékané Horským potokem v nadmořské výšce 350 m n. m. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR.


Objevení bohatých nalezišť cínových rud hrálo jistě hlavní roli mezi důvody, které vedly na počátku 14.století k založení královského hradu Krupky. Jedná se patrně o nejmladší užití hradu typu s obvodovou zástavbou, který byl typický pro královské hrady 13.století.


Součástí hradu se stala i plochostropá obytná věž, přístupná portálem přímo v úrovni přízemí. Z palácových křídel se dochovaly dosud pouze zbytky, z hradby na protilehlé straně vystupovala drobná , obdélná věž. Roku 1330 udělil král Jan Lucemburský Krupku lénem Těmovi z Koldic, čímž tak hrad přešel do šlechtických rukou. Koldicům hrad s krátkými přestávkami patřil až do roku 1504. Během husitských válek stáli Koldicové na katolické straně a hrad byl několikrát dobýván. Roku 1426 byla v jeho blízkosti pobita velká skupina urozených pánů, kteří prchali z bitvy u Ústí. Tehdy se hrad asi ubránil. Je možné, že byl dobyt během spanilé jízdy během roku 1429. Určitě ho dobyl hejtman Jakoubek z Vřesovic roku 1433. V období let 1436–1437 se zde jednalo o míru. Posledním majitelem z Koldiců byl Těma V., který se silně zadlužil a hrad použil jako odškodnění věřitelů.


Po Koldicích se na Krupce vystřídala řada majitelů: Arnošt ze Šumburka (1487–1494), Jindřich ze Starschedlu (od roku 1490), Jindřich ze Šlejnic (od roku 1504), Albrecht z Kolovrat (do smrti v roce 1510), Bernard z Valdštejna, Jáchym z Maltzanu (1523–1528), Zdeněk Lev z Rožmitálu (1530–1535) a jeho syn Adam (1535–1537) a Václav z Vartenberka (od roku 1537). Václav se na straně stavů zúčastnil stavovského povstání v letech 1546–1547, za což byl v srpnu 1547 roku odsouzen králem Ferdinandem I. ke ztrátě části majetku. Krupka se tak stala královským panstvím, které však král brzy zastavil Volfovi z Vřesovic za deset tisíc tolarů. Zástavní listina však pochází až z roku 1551. Po Volfově smrti panství krátce patřilo jeho dětem, ale v roce 1577 ho královská komora vyplatila a spravovala ho prostřednictvím hejtmanů. Teprve roku 1615 hrad od krále Matyáše získal nejvyšší purkrabí Adam ze Šternberka. Od roku 1621 zůstal hrad neobydlený a pravděpodobně ho využívala různá vojska během třicetileté války.


Nejspíše v letech 1471 až 1482 obklopilo starý hrad nové, velmi zajímavé dělostřelecké opevnění, inspirované snad porýnskými opevněními. Hlavními objekty nového ohrazení s polookrouhlými baštami se na jihu stala mohutná, oblá, 6,5m silná štítová zeď, svou hmotou kryjící hrad před případným odstřelováním.


Volně za ní stála plná okrouhlá věž, která na své koruně nejspíše nesla dělostřelecké postavení. Druhým obranným uzlem se stal komplikovaný masivní objekt první a druhé brány. Přestože nové opevnění v době svého vzniku patřilo mezi velmi kvalitní, rozvoj vojenské techniky raného novověku je záhy překonal a hrad, který už od počátku třicetileté války přestal být sídlem svých majitelů, nepřežil bouřlivé válečné události.