Zříceniny hradu Landštejn se vypínají na vrcholu nad obcí Pomezí pod Landštejnem (Markl). Landštejn byl založen na neklidné česko-rakouské hranici na počátku 13.století. Dějiny Landštejna začínají po roce 1222, kdy zemřel moravský markrabí Vladislav a správy této části se ujal český král Přemysl Otakar I. Ve snaze zabezpečit zemské hranice budoval na sporných územích strážní hrady. Na zemské stezce přímo proti staršímu, snad stejnojmennému hradu rakouských pánů ze Zöbingenu, byl založen královský hrad Landštejn. Střežil nejen zemskou stezku, ale i část hranice mezi českými zeměmi a Rakouskem.


Od panovníka získali hrad po polovině 13. století Vítkovci se znakem stříbrné růže na červeném poli a přijali podle hradu přídomek a jako páni z Landštejna se záhy stali jedním z nejmocnějších rodů v království. Pro své politické ambice se dostal Vilém z Landštejna do sporu s králem Janem Lucemburským, který proti odbojnému Vítkovci vytáhl s vojskem. Za pomoci svého strýce Petra z Rožmberka však Vilém donutil královské vojsko odtáhnout a nakonec se oba Vítkovci roku 1318 s králem smířili a stali se jeho věrnými služebníky.


Císař a český král Karel IV. si Viléma velmi považoval, pověřoval ho různými diplomatickými úkony a v roce 1351 ho jmenoval pražským purkrabím. Stará zemská stezka, procházející pod Landštejnem, přinášela Vítkovcům velké bohatství. Od počátku 14. století vedli Landštejnové spor o směr této stezky se svými sousedy pány z Hradce. Spor vyvrcholil v polovině století otevřenou válkou mezi Vilémem z Landštejna a Jindřichem z Hradce, který stezku odklonil přes Bystřici na Hradec. Ačkoli do sporu několikrát zasáhl sám král Karel IV., vyvrcholilo nepřátelství soubojem, ve kterém byl Vilém Jindřichem smrtelně zraněn. Jeden z nejmocnějších mužů království zemřel na Landštejně v dubnu roku 1356 a jeho smrtí skončilo nejslavnější období pánů z Landštejna.


Roku 1381 postoupil král Václav IV. Landštejn Konrádovi Krajířovi z Krajku. Původně rakouský rod však v Čechách rychle zdomácněl. Krajířové se zapojili do husitských válek dokonce na obou stranách. Konrádův syn Lipold válčil s husity na katolické straně jako Zikmundův hejtman Budějovic a na odplatu Jan Žižka vypálil bystřický hrad, zajal jeho ženu a děti a zaútočil i na Landštejn. V té době byl poškozen i protilehlý kostel sv.Jana Křtitele na Pomezí.Krajířovská éra na Landštejně končí roku 1579.Poslední dědička rodu Anna, provdaná Roupovská, prodala hrad nejvyššímu dědičnému komorníkovi v Rakousku Štěpánovi z Einzigu. Hrad začal rychle střídat majitele, přestal být trvale obydlen panstvem a stal se jen střediskem hospodářské správy.


Roku 1771 do velké věže uhodil blesk a následný požár silně poškodil obytné části hradu. Opuštěný hrad rychle chátral, stal se zdrojem stavebního materiálu pro okolní vsi a posléze romantickou zříceninou, ve které byly pořádány vlastenecké výlety Klubu českých turistů. Posledním majitelem Landštejna byl v letech 1923 - 1945 rakouský hraběcí rod Sternbachů. Ti svůj hrad ale příliš nevyužívali a pouze sem občas v meziválečné době jezdili na výlety. Po roce 1945 si Landštejn vyvlastnil svými zákony stát. V roce 1972 začala rozsáhlá rekonstrukce chátrajícího zdiva, která uvedla hrad do nynějšího stavu, aby mohl být roku 1990  zpřístupněn veřejnosti.


Dispozici hradu s nepravidelným pětibokým půdorysem obklopoval hluboký příkop. Na dvou nároží stály mohutné čtvercové věže, mezi nimiž byl sevřen palác, z něhož se dochovala vnější stěna. První patro severní věže obsahuje kapli s tribunou a apsidou v síle zdiva. U paty velké věže byla vstupní brána později zazděná.


K výrazné přestavbě došlo v průběhu 14.století, byl vybudován nový vstup do hradního jádra, obytný provoz hradu byl posílen stavbou nového čtverhranného donjonu. Obranyschopnost hradu zlepšil nový parkán. Další pronikavé změny se uskutečnily za Krajířů z Krajku. Rod Krajířů vnesl do strohého středověkého hradu zpohodlnělý renesanční životní styl s prostorným třípatrovým palácem s horkovzdušným topením, novou přístupovou cestou a modernější opevněním s baštami.

Svým pojetím dvou věží propojených palácem, představuje ojedinělý komplex svého druhu v Čechách a je  jednou z nejvýznamnějších románských památek ve střední Evropě. Horní část vyšší věže je upravena jako vyhlídková. Z ní se otevírá pohled na hluboké lesy České Kanady. Expozice představuje dějiny hradu a místní archeologické nálezy. V mohutných zdech hradu se kdysi zalíbilo německému básníkovi Friedrichu von Schillerovi, který do okolních lesů umístil děj svých loupežníků. V měsících červenec a srpen je na hradě možné shlédnou hodně kulturních vystoupení.