Východně od Mimoně, nedaleko Svébořic, stával dnes již zapomenutý hrad Stohánek. Byl postaven na skalisku skoro 20 metrů vysokém, a z polohy hradiště i jeho rozlohy je patrné, že se jednalo o hrad menších rozměrů, spíše hrádek. z někdejšího opevnění se nedochovalo skoro nic, z osttaních částí jen některé prostory vytesané do skály pocházejí ještě z původního hradu. Poprvé byl v písemných materiálech zmiňován v roce 1431, ale jeho historie neměla dlouhého trvání - poslední zmínka pochází z roku 1453 a krátce poté patrně zanikl.
Dobu vzniku hradu lze klást mezi roky 1427 až 1431, kdy jeho okolí, příslušné k hradu Děvínu, získal jako svůj podíl dědictví po Petrovi z Vartenberka jeden z jeho třech synů, Beneš z Vartenberka. S největší pravděpodobností to byl on, kdo hrad založil a jako první se po nšm v roce 1431 psal. Brzy potom vešel v držení Zdeňka z Valdštejna a později byl připojen k panství hradu Děvína. Zanikl pravděpodobně při velké výpravě Lužičanů do do Čech v roce 1444.
Hrad měl dvoudílnou dispozici, jádro hradu zaujímalo vrcholovou oválnou plošinu a bylo přístupné po schodišti vytesanémv přírodní spáře. Ta se do suku zařezávala od jeho severovýchodní strany a stoupala až po jeho vrchol. Ve spodní části spáry jsou patrné vysekané drážky pro zasazení zárubní dveří a kapsu jako závoru. Poněkud výše se nachází kruhová místnost považovaná za strážnici. Na plošině byla pravděpodobně zástavba lehčího typu a skládala se minmálně z jedné budovy. Při patě suku stály hospodářské budovy.
V roce 1760 byla s povolením hraběte Františka Adama z Hartig v jeho zbytcích zřízena poustevna. O ní se zmiňuje spisovatelka Karolína Světlá ve své povídce Poslední poustevnice.
Stohánek podle Karla Brantla
Dobu vzniku hradu lze klást mezi roky 1427 až 1431, kdy jeho okolí, příslušné k hradu Děvínu, získal jako svůj podíl dědictví po Petrovi z Vartenberka jeden z jeho třech synů, Beneš z Vartenberka. S největší pravděpodobností to byl on, kdo hrad založil a jako první se po nšm v roce 1431 psal. Brzy potom vešel v držení Zdeňka z Valdštejna a později byl připojen k panství hradu Děvína. Zanikl pravděpodobně při velké výpravě Lužičanů do do Čech v roce 1444.
Půdorys podle F.Gabriela a J.Panáčka
Hrad měl dvoudílnou dispozici, jádro hradu zaujímalo vrcholovou oválnou plošinu a bylo přístupné po schodišti vytesanémv přírodní spáře. Ta se do suku zařezávala od jeho severovýchodní strany a stoupala až po jeho vrchol. Ve spodní části spáry jsou patrné vysekané drážky pro zasazení zárubní dveří a kapsu jako závoru. Poněkud výše se nachází kruhová místnost považovaná za strážnici. Na plošině byla pravděpodobně zástavba lehčího typu a skládala se minmálně z jedné budovy. Při patě suku stály hospodářské budovy.
Přístupové schodiště
V roce 1760 byla s povolením hraběte Františka Adama z Hartig v jeho zbytcích zřízena poustevna. O ní se zmiňuje spisovatelka Karolína Světlá ve své povídce Poslední poustevnice.
Podle : R.Anděl,J.Kabíček, Hrady a zámky libereckého kraje
V.Sušický a kol., Zříceniny hradů, tvrzí a zámků
(lh,turistickelisty.cz,foto archiv Libereckého kraje)
Email
Tisk
