V písemných pramenech se objevuje až v roce 1342, kdy ho do zástavy získal Oldřich Medek z Valdeka. Vykoupen byl v roce 1356 Karlem IV., ale již příštího roku opět přešel do zástavy. Majitelé se zde pak rychle střídali. V letech 1443-1449 hrad držel loupežný Kuneš Rozkoš z Dubé. Hrad byl dobyt v roce 1950 Zdeňkem Konopišťským ze Šternberka. Nechal jej výrazně opravit a dosáhl zrušení manského závazku v roce 1456. Za jeho držení byl hrad obležen a dobyt vojsky krále Jiřího Poděbradského v roce 1467. Hrad pak byl záměrně bořen, odtud také pochází jeho pojmenování Zbořený Kostelec.
Zbořený Kostelec prošel několika vývojovými stupni. Nejstarší stavební fáze hradu, za držení krále Václava II., je nejméně poznaná. Tato etapa byla značně výstavná, jak dokládají použité architektonické články ve zdivu mladších fází hradu. Dispozice hradu byla dvojdílná. Spodní hrad obklopovalo ze tří stran výše položené jádro. Nad zemí se dochovalo velmi málo, pouze část obvodové hradby na východní straně.
Z další, blíže nedatovatelné etapy pochází na jihozápadní straně plochostropý palác složitějšího půdorysu se zcela nově vystavěnou vnější obloukovitě vedenou zdí vzepřenou mohutnými opěrnými pilíři. Třetí fáze, nejspíše spojovaná s Hynkem Rozkošem z Dubé, výrazně zlepšila obranyschopnost hradu.
Na skále nad řekou byla vystavěna okrouhlá vysutá věž, umožňující kontrolu provozu na cestě i řece pod hradem. Nově byla ohrazena i západní strana nového hradu. Zásahem bylo i přeložení hlavní brány dolního hradu na severní stranu, kde vznikla výrazně do příkopu vysunutá protáhlá branská věž.
Závěrečná fáze hradu je spojena se šternberskými úpravami. Byl použit smíšený charakter zdiva. Ve zdivu nové přední části hlavní brány dolního hradu se doposud dochovala točnice padacího mostu, z druhotně použitých ostění. Přestavba Zdeňka Konopišťského ze Šternberka hrad již neobnovovala jako rezidenční objekt, ale jako vojenský opěrný bod. Tomu odpovídá i charakter tehdy vestavěných budov.
Podle : web NPÚ