Podle dostupných archivních materiálů lze založení hulínského kostela situovat přibližně do první čtvrtiny 13. století. Kostel se připomíná  je již z roku 1261, když vysvěcen byl patrně ještě o něco dříve, snad r. 1224, kdy se vůbec poprvé objevuje v pramenech objevuje zmínka o Hulíně v souvislosti s návštěvou krále Přemysla Otakara I. V místě položeném blízko důležitých odchodních cest a v prostoru starého slovanského osídlení existoval zeměpanský statek s tvrzí, později hradem, uváděným ještě r. 1322. To byl Hulín již dávno majetkem olomouckého biskupství, nebo¶ 23. května 1261 jej král Přemysl Otakar II. daroval svému rádci, biskupu Brunovi. Snad ještě před rokem 1292 byl Hulín povýšen na město, i když bezpečně se jim píše teprve v roce 1458. V držení církevní vrchnosti a jako součást kroměřížského panství zůstal Hulín až do konce feudalismu, tj. do r. 1848.


Má významnou polohu na nejvyšším místě uprostřed již dávno zrušeného hřbitova, obehnaného zdí. Nepochybně se v jeho těsné blízkosti nacházela dřevěná tvrz. Kostel sv. Václava je postavený na ose východ-západ. Je to původně románská jednolodní stavba s apsidou, panskou tribunou, tzv. emporou v zadní části lodi, rovným dřevěným stropem a nízkou věží. Osud této vzácné architektonické památky ovlivnil 13. července roku 1747 požár, jehož obětí se staly krytina, krovy a varhany. Přestavba, která po něm následovala, drastickým způsobem ovlivnila architekturu této stavby. Naši předkové tehdy zbořili románskou apsidu, loď prodloužili a rozšířili a původní plochý strop nahradili stropem klenutým. Z románského období se do dnešní doby zachovala pouze západní část lodi, která byla postavena z tesaných pískovcových kvádrů. Dochovalo se též čtyřlisté okénko v jižní zdi a na severu okénko kulaté, osvětlující původní schodiště. Toto schodiště spojovalo panskou tribunu s chrámovou lodí.


Směrem na východ od kostela stál původně mlýn. Dnes je v těchto místech barokní fara s „kaplankou“. Tento malebný komplex budov byl v 17. století spojen s kostelem dřevěnou lávkou, která překlenovala vodní příkop, jímž bylo návrší s kostelem obehnáno.


Portál je nejvýznamnějším a nejcennějším prvkem dochovaného torza románské stavby kostela sv. Václava. Původně zdobil hlavní vchod v severní zdi kostela. Jeho vznik je datován do první poloviny 13. století. Portál tvoří čtyři napravo vinuté sloupky umístěné na patkách a nahoře ukončené hlavicemi bohatě ornamentálně zdobenými rostlinnými motivy. Pouze hlavice na pravém vnějším sloupku zpodobňují stylizované ptáky s křídly rozepjatými na obě strany a s těly pokrytými několika řadami peříček. Vrchní část portálu tvoří tři stupňovitě vystupující a šroubovitě vinuté oblouky. Celý portál je zhotoven ze světlého pískovce a podle názoru historiků patří do skupiny slavnostních. Ty zdobily vchody do velkých městských bazilik nebo do hradebních kaplí v sídlech panovníků a velmožů. Není bez zajímavosti, že kostel s portálem se dává do souvislosti s takzvanou vineckou skupinou v severozápadních Čechách jako její moravský protějšek.


Interiér kostela souvisí s dobou jeho barokizace; podílela se na ní hlavně dílna Františka Ondřeje Hirnleho a malíř Jan Nevídal. Od něj pochází monumentální obraz Nanebevzetí P. Marie na vedlejším oltáři. Lavice z konce 18. století mají zdobená čela i bočnice. Ve věži je zavěšen zvon z let 1541-53 se znakem olomouckého biskupa Jana Dubravia. Klasicistní portál – dnešní vstup do kostela – je završen moderním štítem s polopostavou sv. Salvátora od Julia Pelikána. Ten rovněž vytvořil boční desky při portále s reliéfy sv. Cyrila a Metoděje.


V 17. století byla před portál postavena boční předsíň, zvaná „žebračka“, která nevhodně navazuje na románský celek. Ať je jí ke cti alespoň to, že chrání křehký pískovcový portál před povětrnostními vlivy. Tato kulturní architektonická památka je bezpochyby ojedinělá a svým historickým významem přesahuje hranice města.

Kostel obklopoval původně hřbitov, uzavřený r. 1785. Kolem něj byl pak val i příkop, přes nějž se ještě po r. 1615 stavěly lávky; val připomínají i názvy sousedních ulic. V areálu kostela je umístěn sloup Nejsvětější Trojice, socha sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava je nejcennější památkou historického Hulína.