Další požár postihl věž v roce 1799. V roce 1882 byla dočasně proměněna na vodojem. Byla restaurována v letech 1916-20 pod vedením architekta Kamila Hilberta. Dnes slouží jako galerie s vinárnou a je přístupná veřejnosti.
Věž brány je sedmipodlažní stavba s průjezdem a pěti patry. Mimo nárožní bosáž je členěna obvodovou římsou mezi třetím a čtvrtým patrem, na vnitřní straně je delší římsa nad prvním patrem. Průjezd je zaklenut valenou klenbou z cihel. Vstup do vlastní věže z přístavku je novodobého původu ze třetí čtvrtiny 19.století. Vjezd do brány nebyl opatřen padacím mostem, před věží se nacházelo dnes již zaniklé předbraní s barbakánem.
Vyšší podlaží věže jsou plochostropá. První patro slouží jako provozní prostora vinárny. Místnost je osvětlena oknem k severní a jižní straně. Podobně pak druhé patro má dvě střílnovitá okénka. Je tam zachován i zazděný portál vedoucí původně na hradební ochoz. Velký otvor v části stropu uprostřed byl určen pro nezbyné hodinové závaží. Ve třetím patře se nachází výstavní prostora se dvěma malými okny. Čtvrté patro slouží od počátku 20.století jako hodinové patro. Od hodinové stříně uprostřed místnosti vedou táhla do dvou velikých ciferníků na venkovních stranách věže na jihovýchod a severozápad. Místnost je opatřena dokumentací k historii Pražské brány.
Nad hodinovým patrem se nachází nízká neosvětlená místnost. Poslední šesté patro věže sice neobsahuje ochoz, slouží přesto jako vyhlídkové podlaží. Výhled je dvojicí oken k východní a západní straně, k jihu a severu je pouze po jediném okně. Všechna okna ve věži mají záklenky. Mimo vstup do prvního patra je věž propojena moderním dřevěným schodištěm. Střecha je valbová se dvěma špicemi.
V čele brány se měl nacházet jako opevnění dnes zcela zaniklý barbakán. Jeho tvar naznačuje ulice pokračující k východu a pravděpodobně byl zalomen k jihovýchodu.
Podle : Fišera Zdeněk, Encyklopedie městských bran v Čechách,na Moravě a ve Slezsku