Kaple sv. Martina je hodnotnou gotickou architekturou s pozdějšími barokními úpravami. Presbytář původního kostela byl v 18. století proměněn zazděním lodě na kapli. Nevyužívaná podélná loď byla upravena na sýpku s obytnou částí. Kaple sv. Martina vznikla násilným oddělením téměř čtvercového presbytáře původního gotického kostela. Ke kapli mírně obdélného půdorysu přiléhá na severní straně drobná sakristie zastřešena pultovou zvalbenou střechou.


Kaple je zastřešena sedlovou střechou, ze středu hřebene vyrůstá čtvercová zvonice završená jehlancovou stříškou s křížkem ve vrcholu. Pravoúhlý vchod do kaple je situován v západní části jižního průčelí. Jižní a severní průčelí kaple je prolomeno po jednom velkém okenním otvoru se segmentovým záklenkem. Na východním průčelí je okenní otvor se segmentovým záklenkem zazděný a prolomený malým průduchem v horní třetině své výšky.


Sakristie je osvětlena jedním pravoúhlým oknem ve východním průčelí. Zdivo je v celém rozsahu kamenné. Krov je vaznicový se stojatými stolicemi, přístupný je tesaným kamenným ostěním v horní části štítu směrem od kostelní lodi. Po obou stranách vstupu jsou ve zdivu patrné kapsy po podpůrné konstrukci původního gotického krovu lodi kostela. Kaple je zaklenuta jedním polem křížové raně gotické žebrové klenby. Žebro má profil vyžlabeného klínu. Ve vrcholu klenby se nachází kruhový svorník. V dělící stěně mezi kaplí a lodí kostela je zazděný ranně gotický Vítězný oblouk.


Podlaha kaple je tvořena na plocho kladenými pálenými cihlami. V severní obvodové zdi kaple se zachovalo drobné sanktuárium, po obvodu rámované tesaným granitovým ostěním čtvercového profilu. Za barokním oltářem se nachází slepá okenní nika s obrazem patrona kostela sv. Martina. Z kaple je v severním obvodovém zdivu vstup do sakristie, jejíž interiér je otevřený až po spodní líc střešní krytiny, stropní konstrukce chybí. I zde je podlaha tvořená na plocho kladenými pálenými cihlami s povlakem vykrystalizovaných solí na povrchu. Při severní obvodové zdi je osazený žulový náhrobní kámen paní Anny Ježovské z Pábenic a jejího syna Václava, datovaný letopočtem 1636.


Původně loď gotického kostela byla v průběhu 18. století oddělena od presbytáře zazděním vítězného oblouku. Při stavebních úpravách v rámci násilné změny užívání v průběhu 2. poloviny 19. století došlo k odstranění všech původních konstrukčních prvků charakteristických pro sakrální stavbu (dveřní vstupní portál, ostění gotických lomených oken atd.). Následně byla do zdi vložená v patře okna špýcharová a v přízemí okna klasická špaletová.


Do lodi bylo vloženo další patro sloužící jako sýpka a interiér přízemí byl rozčleněn do čtyř místností vloženými kamennými příčkami, odstraněnými až v rámci rekonstrukce v 21. století. Po válce, v letech 1945–46, zde bydlela rodina Bítovích a později, až do roku 1980, rodina Jankovských. K západnímu průčelí byla přistavěna stodola zbořená v roce 1995.