Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Bukovci nechal postavit kastelán Pražského hradu

První písemná zmínka o obci Bukovec pochází z roku 1177 v souvislosti s bratry Mutinou a Dobrohostem z Bukovce. V této době byla ve vsi též vystavěna oběma bratry tvrz a o něco později i kostel. Obec Bukovec následně často měnila majitele. Z řady rodin, které obec vlastnily vynikají páni z Velhartic, z z Gutštejna a vladykové z Ronspergu. Obec měli dokonce nějaký čas pronajatou i páni z Rožmberka. Roku 1546 získali obec Lobkowiczové, kteří ji připojili k horšovskotýnskému panství. To jim však bylo roku 1663 zkonfiskováno a levně ho zakoupili Trauttmansdorffové.


Kostel Nanebevzetí Panny Marie je původně románský kostel ve vesnici Bukovec v okrese Domažlice. Románský kostel v  Bukovci patřil do skupiny podélných jednolodních chrámových staveb s hranolovou věží předstupující před západní průčelí a se západní panskou tribunou. Byl pravděpodobně dílem řemeslníků z  dílenského okruhu kladrubského kláštera.


Svědčí o tom technika zdiva oboustranně lícovaného arkózovými kvádry, kladenými do nestejně vysokých vrstev, jakou se vyznačoval monumentální klášterní chrám v Kladrubech (vysvěcen až roku 1233) a kterou tehdy používali kladrubští stavitelé například ve Svojšíně, geografická poloha Bukovce v dosahu vlivu kláštera a rovněž pozůstatky původní kamenické a  kamenosochařské práce včetně plochých reliéfů a rytin do kamene. Nelze vyloučit, že to byl Mutina z Bukovce, kastelán na Pražském hradu, kdo si nechal postavit v Bukovci někdy v šedesátých nebo sedmdesátých letech 12. století vlastní kostel.


K románské lodi se západní věží se připojuje pětiboce ukončený presbytář s jedním šestipaprskovým a s jedním čtvercovým křížovým polem. Na severu k němu přiléhá sakristie. Presbytář byl připojen k románské lodi roku 1345. Tribuna románského kostela v Bukovci byla upravena na způsob dřevěné pavlače. Vcházelo se na ni v úrovni její podlahy na západní straně dvěma průchody umístěnými blízko vedle sebe. Jeden je sklenut půlkruhově v prvním patře věže. Ten druhý měl pravoúhlý tvar, byl osazen v jižní části západního průčelí chrámové lodi, poblíž styku s věží, a navozuje hypotézu o zaniklém obydlí středověkého feudála vedle svatyně.


Podle výsledků archeologického výzkumu nelze vyloučit, že mířil na tribunu dokonce uvnitř takového obydlí, postaveného snad jen s  malým časovým odstupem dodatečně podél obou úseků průčelí při jihozápadním nároží lodi kostela, a  to s využitím zdiva o tloušťce 0,9 m a kolem 1 m oboustranně lícovaného kvádry z arkózy přinejmenším v přízemí.Věž prošla složitým stavebním vývojem. Ta dnešní je z větší části až gotickou rekonstrukcí románské věže, velmi štíhlé a vysoké nejméně 15,6 m. Předpokládáme, že vertikalita románské věže v Bukovci, z níž se dochovalanejlépe východní zeď s  podvojným oknem v  úrovni původní zvonice, byla dokonce o něco větší než u věže kostela ve Svojšíně nebo ve Vroutku, což je v obou případech románské dílo velmi náročné po stavebněkonstruktivní i architektonické stránce.


Románská svatyně v Bukovci se vyznačovala hlavním portálem pozoruhodným asi výtvarně, ikonograficky a poměrně velkými rozměry. Nasvědčuje tomu figurální plastikapocházející podle všeho z jeho nadpraží. Dnes existuje ve dvou kusech kamene. Jednalo se o reliéfní pás o výšce 0,5 m a délce zhruba 2,2 m. V symetricky trojčetně uspořádaném výjevu trůnil uprostřed Kristus oslavovaný po obou stranách vodorovně letícím andělem. Určitá zkratkovitost v  podání figur, přispívající k monumentalitě zobrazení, je výrazem zjednodušení kamenosochařské práce. Dynamika vztahu mezi postavami a jejich expresivní gestikulace, výrazné nařasení pláštědo záhybů kolem Kristova krku a na jeho ramenou nebo nadsazené měřítko rukou anděla napřažených směrem ke Kristu, to vše skýtá představu vzdálené inspirace raně středověkým byzantinizujícím uměním.