Renesanční kostel Nejsvětější Trojice v Kouřimi z roku 1591 byl postaven na nově založeném hřbitově za městskými hradbami. V roce 1639 byl kostel vydrancován švédskými vojsky, což přineslo poškození původního renesančního zařízení. Při opravě v letech 1903–04, provedené  architektem Kamilem Hilbertem, byla bohužel odstraněna cenná sklípková klenba presbytáře a také byl vyměněn krov kostela. Rekonstrukce a památkové obnovy se zchátralý kostel dočkal v roce 1993.


Kostel je jednolodní obdélný s trojboce uzavřeným presbytářem, zevně opatřený opěráky. Okna presbytáře jsou hrotitá, bez kružeb, do kostela se vchází dvěma půlkruhově zaklenutými portálky v západním a jižním průčelí, které jsou opatřeny jednoduchými kamennými ostěními. Střechu tvoří vysoká sedlová střecha s osmibokou vížkou na hřebeni, která původně vrcholila konstrukčně složitou cibulovitou bání s makovicí.


Kostel je plochostropý v lodi i presbytáři, obě části jsou odděleny hrotitým triumfálním obloukem. Kruchta spočívá na dvou sloupech.


Hlavní oltář pochází z doby po roce 1700, je portálový s rozvilinami s původním barokním obrázkem sv. Josefa s Ježíškem v nástavci. Oltářní obraz s vyobrazením Nejsvětější Trojice od J. Ludvíka Bernarda pochází z roku 1860. V presbytáři je dále umístěn pozdně barokní obraz sv. Kateřiny signovaný A. Smicheus 1753 a obraz sv. Otýlie, pravděpodobně od téhož autora. Původní boční portálové oltáře z doby kolem roku 1670 s pozdějšími obrazy od J. Ludvíka Bernarda a kazatelna byly odstraněny po roce 1951 (zbytky jsou uloženy ve sbírkách kouřimského muzea). Na průčelí kostela je osazeno několik náhrobků, z nichž nejstarší jsou dva renesanční dětské náhrobky z doby kolem roku 1600 (na schodišťovém přístavku na jižní straně).

Architektura kostela je jednou z nejpozdějších ukázek přežívajícího gotického slohu na našem území. Užití starších gotických prvků je v tomto případě další ukázkou záměrného historismu, nikoliv tedy jako projev doznívání gotického stylu.