Stavba prvního dobříšského kostela se datuje do roku 1589, kdy tehdejší purkrabí hradu a panství dobříšského Oldřich Doudlebský z Doudleb nechal postavit před dobříšským hradem nevelký kostel. Do této doby přiléhalo ke hradu kaplanství. Kostel Povýšení sv. Kříže je jednolodní stavba s půlkruhově ukončeným kněžištěm, zastřešená valbovou střechou se santusníkem, jejíž prostředí doplňují barokní sochy sv. Judy Tadeáše a sv. Linharta. Původně středověký kostel byl renesančně, později barokně (roku 1688) a empírově přestavěn.


Historicky velmi hodnotný areál s kostelem středověkého původu, renesančně, barokně a empírově přestavěnému. Areál představuje důležitý doklad o vývoji a fungování středověké Dobříše. Dvojice soch představuje historicky cenná barokní umělecká díla z přelomu 17. a 18. století.


Areál někdejšího hřbitovního kostela Povýšení sv. Kříže se rozkládá na nevysokém návrší na severovýchodním okraji města naproti pozůstatkům hradu Vargač. Návrší se mírně svažuje k severu a severovýchodu, zatímco k jihozápadu spadá strmým srázem, zarostlým hustou vegetací a těžko prostupnými křovinami k rybníku Koryto. Temeno pahorku zaujímá dnes novodobě upravený a rozšířený urnový hřbitov, vlastní areál památky tvoří část plochy při jeho V okraji.


Areál sestává z bývalého hřbitovního kostela a dvou skulptur, umístěných symetricky před závěrem presbytáře na terase při hraně svahu - vlevo, jižně od osy kostela, socha sv. Judy Tadeáše, vpravo socha sv. Linharta. Obě sochy byly postaveny z pískovcového kamene v roce 1769 na paměť velkého krupobití, které postihlo celý kraj. Oba svatí jsou patrony chránícími před bouří a nepřízní počasí. Svatý Tadeáš drží v pravé ruce otevřenou knihu a v levé kyj. Svatý Leonard drží kříž na dlouhé tyči a v levé ruce půlku hořícího srdce. Sochy vznikly současně ve 2. polovině 18. století za knížete Jindřicha Pavla z Mannsfeldu.