Kostel sv. Jakuba Většího je dominantou Lipníka nad Bečvou

Stavební jádro kostela sv. Jakuba Většího pochází z doby před rokem 1406. Z té doby pochází obvodové zdivo původně klenutého presbytáře, plochostropé lodi a dolní část věže. Koncem 16. století byla k jižní zdi lodi přistavěna kaple Zvěstování Panny Marie a údajně roku 1596 byla zvýšena věž. Po požáru města roku 1613 byla loď zpevněna opěráky a opatřena klenbou na pilířích, tak vzniklo sálové trojlodí. Roku 1693 byla k severní zdi lodi přistavěna kaple sv. Barbory, roku 1694 byla upravena kaple Zvěstování P. Marie.

Při rozsáhlé přestavbě kostela v letech 1765-66 byl kostel výrazně barokně přestavěn. Při tom byly zbořeny pilíře lodi, ta dostala novou klenbu stejně jako presbytář. U něj byly vybudovány sakristie s oratořemi v patře, do lodi osvětlené novými okny byla vestavěna kruchta a ke stávajícím bočním kaplím přibyly nové kaple Bolestné P. Marie a sv. Kříže. V září 1788 shořely krovy, při opravě byly barokní báně nahrazeny současnými útvary.


Kostel je orientovaná podélná jednolodní stavba s trojboce uzavřeným presbytářem, opatřeným na nárožích dvakrát odstupněnými opěrnými pilíři. Na bocích přiléhají k presbytáři symetricky řešené čtyřboké sakristie s oratořemi v patře. Loď obdélného půdorysu má na severní straně čtyřboké kaple sv. Barbory a Bolestné P. Marie, na jižní straně obdobné  kaple Zvěstování P. Marie a sv. Kříže. V ose západního průčelí stojí hranolová věž hlavním vstupem v podvěží a výběhy žeber křížové klenby v prvním patře. Věž je zakončena ochozem s arkádami na sloupech.

Zařízení kostela je většinou z doby po barokizaci kostela z 2.poloviny 60.let 18.století. Podíleli se na něm sochaři Gottfried Fritsch a Václav Böhm, řezbář a štukatér František Gallaš. Hlavní oltář vytvořil v letech 1749-50 G.Fritsch, horní poškozenou část nahradil V.Böhm mezi roky 1767-68 novou kompozicí. Tu tvoří sousoší Boha Otce trůnícího v oblacích s andělem a okřídlenými hlavičkami, na volutových křídlech jsou alegorické figury Lásky a Naděje.  Obraz sv. Jakuba většího pochází z roku 1810 a namaloval ho Jan Jiří Frömmel. Dva boční oltáře zdobí reliéfy. Na levé straně zobrazuje svržení sv. Jana Nepomuckého do Vltavy, po stranách jsou barokní sochy sv. Václava a sv. Floriána. Uprostřed ve výklenku stojí socha Panny Marie Lurdské. Na protější straně je oltář sv. Františka Xaverského. Reliéf znázorňuje umírajícího apoštola Indiánů v opuštěné chýši. U sloupu stojí sochy patronů proti moru sv. Šebestiána a sv. Rozálie. V oltářním výklenku je socha Božského srdce Páně. Nápisy nad reliéfy napomínají věřící slovy ORATE – VIGILATE (modlete se a bděte).


Boční kaple ústí do kostela dvěma klenutými oblouky na každé straně. Vpravo je kaple Zvěstování Panny Marie s dřevěným oltářem a rokokovými sloupy. Obraz je dílem zdejšího řídícího v.v. Františka Novotníka. Nahoře je oválný obraz sv. Františka Serafinského. Vedle oltáře jsou na konzolách sochy sv. Josefa s Jezulátkem a sv. Františka. V druhé části je kaple sv. Kříže. Je zde oltář s krásným velikým křížem a sochami P. Marie a sv. Jana a sochy svatých Cyrila a Metoděje. Na protilehlé straně je kaple sv. Barbory. Dominantou je oltář s obrazem světice a barokním svatostánkem. Oltář se dá obcházet. Bylo to místo, kde kdysi slavné bratrstvo sv. Barbory konalo své pobožnosti s ofěrami. Architektura tohoto oltáře je velmi neobvyklá. Další část je kaple Bolestné Panny Marie s Pietou, po stranách se sochami sv. Jana a sv. Maří Magdalény. V této kapli bývá o Vánocích postaven Betlém a o Velikonocích Boží hrob.