Barokní kostel sv. Jakuba Většího z let 1719 - 1724 v Tučapech v okrese Tábor byl vystavěn na místě staršího kostela ze 14. století. Kostel je jednolodní stavbou s příčnou lodí, s pravoúhlým presbytářem, s přístavkem sakristie a s věží v západním průčelí. Interiér kostela převážně klenutý.


V roce 1674 kostel vyhořel.  Jiří Štěpán z Jiter dal kostel opravit a na věž zavěsit velký zvon. Antonín Obytecký pořídil roku 1691 do kostela také zvon a zřídil zde roku 1693 sídelní kaplanství s vlastním vedením matrik. Několikrát obnovený kostel v roce 1719 opět vyhořel, tentokrát do základů. Josef František Matyášovský z Matyášovic dal kostel vystavět podle nového plánu. Stavba byla dokončena i s vnitřní úpravou v roce 1724. V témže roce byl nový kostel vysvěcen. Hlavní oltář byl zasvěcen sv. Jakubu Většímu. Postaven byl v červenci 1891 po přivezení z Vyšehradu, na místo starého oltáře, představujícího téhož světce.      


Kostel se nalézá v severozápadní části obce na křižovatce cest do Brandlína, Janova a na Choustník. Kostel je jednolodní s příčnou lodí, pravoúhlým kněžištěm, sakristií s depozitem v patře a západní věží se nalézá na ploše bývalého hřbitova, který je vymezen ze západní a severní strany komunikací a kamenným tarasem, ve zbývající části pak sousedním areály obytných usedlostí.  


Pravoúhlý presbytář s valbovou střechou krytou bobrovkami má nároží frankované pilastry. Na severní a jižní straně se otvírá vždy jedno segmentově sklenuté okno rámované malovaným páskem pasparty. Interiér kněžiště je sklenut plackou. Příčná loď  navazuje ve stejné hmotě a výšce na presbytář a má stejně dimenzovanou a krytou polovalbovou střechu. Každá část má jedno segmentově klenuté okno v jižním a severním průčelí a pak také na západní straně směrem k lodi. Okna jsou stejně velká a opět s malovaným páskem šambrány. Interiér příčné lodi je v místě křížení sklenut plackou v bočních částech je pak uzavřena rovným stropem.


V severní části je vložena plochostropá sakristie s oratoří v patře, v protější jižní části se nalézá kaple sv. Barbory sklenutá plackou. Obdélná loď nese sedlovou, bobrovkami krytou střechu. Na jižní i severní straně nalézáme pár segmentově sklenutých oken stejné velikosti jako u zbývající části kostela. Uprostřed stěn pak nacházíme obdélné vstupy s prostými kamennými portály, z nichž severní je dnes zazděn. U jižní stěny lodi jsou v zemi zapuštěny tři původem snad ještě renesanční náhrobní desky, jejichž reliéfy a texty jsou dnes prakticky nečitelné. Interiér lodi je sklenut valenou klenbou s výsečemi, v západní části je vestavěna sakristie. Věž je připojena na osu k západnímu průčelí. Historickou památkou jsou náhrobní kameny Dvořeckých, Obyteckých a Bloewensteinů, bývalých držitelů tvrze.