První písemná zpráva o špitálu a kostele sv.Jana Evangelisty pochází asi z roku 1342. Vícekrát je v archivních materiálech kostel zmiňován ve 2. polovině 14. století (1360, 1372 ad.). V 1. polovině 15. století kostel asi opraven (možné poškození za husitských válek). K přestavbě došlo na přelomu 15. a 16. století. Dne 24.5.1504 měl být kostel vysvěcen (tento letopočet byl údajně napsaný v interiéru lodi). V 60. letech 18. století byl kostel celkově opraven. Před portálem lodi byla také postavena předsíň.


Podle popisu ve farní kronice byla ve střeše presbytáře věžička; střechy byly kryté prejzy a šindelem. V roce 1788 kostel zrušen. Téhož roku kostel v dražbě prodán Tomáši Maršálkovi, měšťanovi ze Švihova. Někdy kolem poloviny 19. století kostel přestavěný na obytný dům. Interiér presbytáře a části lodi rozdělený stropem, upraveny vstupy (na místě portálu lodi prolomený široký vjezd), odstraněna věžička ve střeše presbytáře a zbourána předsíň. V průběhu 19. století se u objektu vystřídalo několik majitelů.


Bývalý špitální kostel najdeme jen několik metrů jihovýchodně směrem od náměstí, ze všech stran je obklopený obytnou zástavbou. Po severní straně kostela se nachází nevelký dvůr čtyřúhelného obrysu. Kostel je jednolodní orientovaná stavba s obdélnou lodí a užším presbytářem, členěným po obvodě opěráky. K jižní straně presbytáře přiléhá drobná sakristie. Před severní stěnou presbytáře je kryté schodiště do patra a pavlač. Střecha je  sedlová, nad závěrem s valbami, krytinu tvoří tašky bobrovky. Zdivo stěn je z lomového kamene. Fasády presbytáře a severní stranu lodí člení hladké lisénové rámy, lisény jsou hladké, omítky v rámech mají hrubší povrch. Korunní římsa presbytáře je fabionová.


Západní štít je hladce omítnutý uprostřed s jedním lomeným oknem v profilovaném pískovcovém ostění, ve štítu jsou na výšku obdélná okna. V severní stěně je vstupní portál s hrotitým záklenkem, kamenné ostění je profilované výžlabky oddělenými tupým hruškovcem. V jižní a severní stěně lodi bylo odkryto vždy jedno obdélné okno s lomeným záklenkem v profilovaném ostění (se dvěma výžlabky, dělícími pásky a drobným oblounkem, původně pravděpodobně s kružbami), severní okno probíhá v úrovni obou podlaží. V ose presbytáře je segmentem zaklenutý vstup s dřevěnými dvoukřídlými dveřmi, chráněný pultovou stříškou s bobrovkami. Ve všech závěrových stěnách presbytáře je  patrné zazdění původních vysokých hrotitých gotických oken, do nichž byla druhotně vložena okna s půlkruhovým záklenkem, lemovaná hladkou, ve vrcholu zahrocenou paspartou.