Kostel sv.Máří Magdaleny v Jindřichově Hradci vznikl v letech 1628-32 jako jednolodní stavba s malým presbytářem a vysokou věží při severním boku lodi. Kostel byl přestaven kolem roku 1670 a jednou s nejzajímavějších staveb v Jindřichově Hradci. Jeho předchůdcem byl gotický kostelík asi z konce 14.století, který vyhořel 1615.


Vnějšek stavby je členěn hladkými pilastry, které vyznačují tradiční funkci opěráků. Spodní část lodi osvětlují okna, sdružená v pravoúhlém rámu, v horní části uzavřená trojbokým štítem. Nad nimi byla okna původně menší, jedno z nich je zachováno v západním klenebním poli. Slohově závažným znakem stavby je vzhled presbytáře.


Kostel je jednolodní s pětiboce uzavřeným presbytáře, po jehož stranách bývakla oratoř a kaple s. Hypolita, ve které jsou nástěnné malby z roku 1835.Vlašský stavitel (snad F. Caratti) tohoto kostela volil pro presbytář polygonální formu, zalomil jeho okna, kružbami a výtvarně respektoval gotiku a zřetelně odmítl renesanci jako sloh pro církevní stavbu nevhodný. Úprava průčelí provedená kolem roku 1670, přinesla již znaky raně barokních tendencí.


Patrně tehdy byla stavba zvýšena, odstraněno kladí s vlysem neznámé podoby, které spočívalo na hlavicích pilastrů a celé průčelí udržovalo ve statickém klidu. Architekt provedl novou úpravu způsobem proti staršímu stavu revolučním. odstraněním kladí uvolnil tektonickou vázanost a navíc potlačil i předpokládané kladí novou formou nových oken, která protažena nad hlavice pilastrů definitivně ruší i onu pomyslnou horizontálu, kterou bychom nad nimi tušili. Nová forma oken i jejich umístění vneslo do horních partií pohyb. Podobně postupoval architekt i v horní části presbytáře. Nad takto upravenou stěnu vložil vlys s plošnou dekorací nestejných obrazců, jejichž různý tvar je další revoltou proti renesanční symetrii.


Zajímavý je i interiér kostela, v presbytáři je křížová klenba, v lodi pak valená klenba s lunetami pokrytými renesačním dekorem, který zvýrazňuje hrany klenby a svorníky.