Nejstarší kostel byl na místě dnešní stavby dle archeologického výzkumu postaven na počátku 11. století. Kostel měl jednoduchou podélnou loď, ukončenou apsidou. Apsida zasahovala do západní části dnešního kostela, přibližně v jejím bývalém středu dnes stojí sloup podpírající původní emporu.  Přibližně v polovině 11. století byl kostel zásadně rozšířen o dvě boční lodě a tím vznikla poměrně vzácná dispozice trojlodní baziliky, zakončené trojicí apsid. Význam této přestavby se nepodařilo  objasnit, neboť Žabonosy nepatřily dle současných znalostí v té době k tak významným místům, kde by podobně honosná stavba měla své opostatnění.


Kolem roku 1150 bazilika z neznámých důvodů zanikla a na jejím místě postaven mnohem skromnější jednolodní románský kostel, který již tvoří základ dnešní stavby,  i s využitím původního zdiva.  Východní část kostela byla později zbořena a nahrazena gotickou novostavbou. V místě dnešní věže existovala pokladnice, jakýsi trezor na cennosti. V 70. letech 13. století proběhla v rámci další stavební fáze přístavba pozdně románské věže.   


V západní části lodi byla vestavěna  empora, dnes kruchta, podepřená starším románským sloupkem, který byl do Žabonos zřejmě odněkud přenesen, jak dokládá , jeho nejzdobnější část, patka, je od počátku pod úrovní podlahy. Z roku 1357 pochází první písemná zpráva o zdejším kostele, ale to už nejdůležitější stavební vývoj měl již v té době kostel sv.Václava za sebou. Ve 2. polovině 14. století dochází ke gotické přestavbě, při které byla ubourána východní část lodi se závěrem a nahrazena gotickým pravoúhlým presbytářem. Svatyně tak získala nečleněný obdélný půdorys, oživený pouze věží před západním průčelím. V 80. letech 14. století, kdy Žabonosy byly v majetku pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, byla k severnímu boku kostela připojena obdélná kaple, která byla později změněná na sakristii.   

Někdy v letech 1600 nebo 1609 byla  přistavěna na jižní straně později zaniklá renesanční předsíň, v kostele byla provedena dlažba  a pod loď a sakristii byly vestavěny dvě krypty. Současnou podobu získal kostel v roce 1721 po barokních úpravách.


Jednolodní obdélný kostel s pravoúhlým presbytářem, obdélnou sakristií po severní straně lodi a hranolovou věží před západním průčelím. Z původní románské stavby se dochovalo kvádříkové zdivo do výše 2/3 věže a celá západní část kostela, románský půlkruhově uzavřený portál zdobený šroubovou páskou v jižní stěně lodi a nad ním zazděné okno. Východní část presbytáře a sakristie jsou gotické, v sakristii je druhotně zazděno úzké románské půlkruhově uzavřené okénko. Ve východní části presbytáře je zazděné gotické okno s lomeným záklenkem.


Presbytář je sklenut jedním polem gotické křížové žebrové klenby s masivními žebry bez konzol, do lodi se otevírá triumfálním obloukem, který je téměř půlkruhový. Sakristie je sklenuta dvěma poli křížové žebrové klenby a do přilehlé lodi, která je plochostropá, se otevírá sedlovým portálkem s bohatě profilovaným ostěním. V západní části lodi se dochovala románská na přístěnných profilovaných pilastrech a středovém sloupu se šroubovitým  dříkem, krychlovou hlavicí a patkou pod úrovní podlahy. Sloupek je opatřen čtyřmi náběžnými štítky, z nichž východní je ozdoben sovou s otevřenýma očima. Na emporu vede románské schodiště v síle zdiva věže opatřené okénkem.


Z vnitřní výzdoby stojí za zmínku dětský náhrobek Jana Horňateckého z Dobročovic z roku 1573  a pozoruhodný  náhrobek z roku 1612 majitele tvrze v nedalekých Přebozech, Mikuláše Přebozského, který je na něm vyobrazen v brnění.  Do opraveného kostela byla instalována kopie ztraceného obrazu sv. Václava z roku 1881 od pražského malíře Jana Umlaufa .