Kostel sv. Václava v Žabonosech patří k nejstarším památkám kolínského okresu

Nejstarší kostel byl na místě dnešní stavby dle archeologického výzkumu postaven na počátku 11. století. Kostel měl jednoduchou podélnou loď, ukončenou apsidou. Apsida zasahovala do západní části dnešního kostela, přibližně v jejím bývalém středu dnes stojí sloup podpírající původní emporu.  Přibližně v polovině 11. století byl kostel zásadně rozšířen o dvě boční lodě a tím vznikla poměrně vzácná dispozice trojlodní baziliky, zakončené trojicí apsid. Význam této přestavby se nepodařilo  objasnit, neboť Žabonosy nepatřily dle současných znalostí v té době k tak významným místům, kde by podobně honosná stavba měla své opostatnění.


Kolem roku 1150 bazilika z neznámých důvodů zanikla a na jejím místě postaven mnohem skromnější jednolodní románský kostel, který již tvoří základ dnešní stavby,  i s využitím původního zdiva.  Východní část kostela byla později zbořena a nahrazena gotickou novostavbou. V místě dnešní věže existovala pokladnice, jakýsi trezor na cennosti. V 70. letech 13. století proběhla v rámci další stavební fáze přístavba pozdně románské věže.   


V západní části lodi byla vestavěna  empora, dnes kruchta, podepřená starším románským sloupkem, který byl do Žabonos zřejmě odněkud přenesen, jak dokládá , jeho nejzdobnější část, patka, je od počátku pod úrovní podlahy. Z roku 1357 pochází první písemná zpráva o zdejším kostele, ale to už nejdůležitější stavební vývoj měl již v té době kostel sv.Václava za sebou. Ve 2. polovině 14. století dochází ke gotické přestavbě, při které byla ubourána východní část lodi se závěrem a nahrazena gotickým pravoúhlým presbytářem. Svatyně tak získala nečleněný obdélný půdorys, oživený pouze věží před západním průčelím. V 80. letech 14. století, kdy Žabonosy byly v majetku pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, byla k severnímu boku kostela připojena obdélná kaple, která byla později změněná na sakristii.   

Někdy v letech 1600 nebo 1609 byla  přistavěna na jižní straně později zaniklá renesanční předsíň, v kostele byla provedena dlažba  a pod loď a sakristii byly vestavěny dvě krypty. Současnou podobu získal kostel v roce 1721 po barokních úpravách.


Jednolodní obdélný kostel s pravoúhlým presbytářem, obdélnou sakristií po severní straně lodi a hranolovou věží před západním průčelím. Z původní románské stavby se dochovalo kvádříkové zdivo do výše 2/3 věže a celá západní část kostela, románský půlkruhově uzavřený portál zdobený šroubovou páskou v jižní stěně lodi a nad ním zazděné okno. Východní část presbytáře a sakristie jsou gotické, v sakristii je druhotně zazděno úzké románské půlkruhově uzavřené okénko. Ve východní části presbytáře je zazděné gotické okno s lomeným záklenkem.


Presbytář je sklenut jedním polem gotické křížové žebrové klenby s masivními žebry bez konzol, do lodi se otevírá triumfálním obloukem, který je téměř půlkruhový. Sakristie je sklenuta dvěma poli křížové žebrové klenby a do přilehlé lodi, která je plochostropá, se otevírá sedlovým portálkem s bohatě profilovaným ostěním. V západní části lodi se dochovala románská na přístěnných profilovaných pilastrech a středovém sloupu se šroubovitým  dříkem, krychlovou hlavicí a patkou pod úrovní podlahy. Sloupek je opatřen čtyřmi náběžnými štítky, z nichž východní je ozdoben sovou s otevřenýma očima. Na emporu vede románské schodiště v síle zdiva věže opatřené okénkem.


Z vnitřní výzdoby stojí za zmínku dětský náhrobek Jana Horňateckého z Dobročovic z roku 1573  a pozoruhodný  náhrobek z roku 1612 majitele tvrze v nedalekých Přebozech, Mikuláše Přebozského, který je na něm vyobrazen v brnění.  Do opraveného kostela byla instalována kopie ztraceného obrazu sv. Václava z roku 1881 od pražského malíře Jana Umlaufa .