Kostel byl přestavěn pozdně goticky ještě na sklonku 15. století (klenba presbytáře, západní portálek lodi s přetínavou profilací). V průběhu první poloviny 16. století byla postavena věž. Během druhé poloviny 16. století prošel kostel renesanční úpravou, kdy byla loď zaklenuta valenou klenbou se vstřícnými výsečemi na přízedních příložkách. Tomu předcházela stavba nových krovů lodi i presbytáře. Společně s krovy byly postaveny i všechny tři štíty. Součástí přestavby byla také úprava – zvětšení oken. Renesanční přestavbu završila stavba východní a severní předsíně se štíty členěnými cimbuřím. Úprava komory v prvním patře věže spadá do roku 1667 (datováno sgrafitovým nápisem v interiéru). Do 17. století lze zařadit stavbu zvonové stolice a vnější vstup do sakristie.
Kostel je typickým, i když v užším regionu méně obvyklým příkladem venkovského kostela s pravoúhlým a širší obdélnou původně plochostropou lodí. Tento typ kostela obecně spadá do starší vlny výstavby venkovských sakrálních objektů v 2. polovině 13. století. Z pozdně gotické etapy je třeba vyzvednout klenbu presbytáře s do stěny zalomenými výběhy žeber bez konzol, a profilovaný západní portálek lodi.
Loď i presbytář má zachovány krovy středověkého typu.. Velmi významný prvek představuje přítomnost věže zakončené cimbuřím a zděnou helmicí. Netypické je i umístění věže nad sakristií vedle presbytáře. Hodnotu kostela posiluje i vysoká míra autenticity a dochování historických stavebních konstrukcí. Vnitřní zařízení je převážně novogotické.
Podle webu NPÚ