Kostel sv. Vavřince v Kožlanech je nejstarší a nejvýznamnější stavbou. Původně gotický kostel ze 13.století byl upravován v roce 1563 za Týřovských a barokně po požáru v roce 1769. Kostel je jednolodní stavbou s nepatrně odsazeným, pětibokým presbytářem s opěráky. Hranolová věž věž stojí při západním půčelí. Sakristie je  na jižní straně a předsíň s barokním štítem na severní straně.


Z gotické stavby je dochován presbytář s žebrovou klenbou o dvou polích. Presbytář  i vítězný oblouk je pokryt nástěnnými gotickými malbami, představujícími proroky, apoštoly a zemské patrony. Fasády členěny lizénovými rámci, okna v závěru jsou hrotitá, v lodi obdélná, segmentově zakončená.


Dnešní vnitřní vybavení kostela (mobiliář) není původní. Kožlanský kostel ho získal převážně z kláštera dominikánů z Plzně, po jeho zrušení Josefem II. Sem patří oltáře, nadživotní krucifix a sochy světců (dominikánů), kamenná křtitelnice, lavice a ostatní. Oltář zasvěcený sv. Vavřinci proti vchodu při jižní straně zdobí obraz klesajícího světce s andělem, který je připisován někdy Petru Brandlovi. Varhany pochází z dílny pražského varhanáře Antoníha Behra, opravy pak na nich prováděli mistři varhanáři Guthové z Čisté.


Figurální původní malba kostela, která byla po husitských válkách přebílena a náhodně až v roce 1949 objevena je zatím málo známa. Její vzácnost byla oceněna až po restauraci provedené v letech 1951-52 akademických malířem Františkem Fišerou a následně zařazena do státního fondu památek nástěnného malířství. Na stěnách je několik skupin postav. Z vnitřní strany vítězného oblouku pak zobrazení božského hrnčíře po jeho levici vidíme ženskou postavu, snad Evy. V čelním pohledu pak Kristovu hlavu v tradiční poloze typické pro výzdobu románských kostelů. Krista pak na poslední soud doprovází postavy andělů. Figurální malby na stěnách presbytáře a vítězného oblouku jsou ale dvojího typu. S mluvicí páskou a s gesty rukou upozorňující na text a bez mluvící pásky. Malířský rukopis je pak natolik od sebe odlišný, že není možno vyloučit ani dvojí autorství s časovým odstupem.Do první skupiny patří pak 12 postav, pravděpodobně se jedná o zobrazení starozákonního krále s proroky.


Postavy starozákonních králů a proroků se nachází i na ostatních stěnách v obdobném provedení. Za povšimnutí stojí i to, že zachovalost maleb je odlišná. Podle toho je-li přímo na pískovci, nebo na stěnách, kde je omítka, tam je malba výraznější. Druhou skupinu výrazně odlišnou tvoří čeští zemští patroni. Pět štíhlých postav s elegantními gesty je bezpochyby spojeno s patronátním právem českých panovníků ke kožlanskému kostelu. Uprostřed řady stojí sv. Václav s mečem, štítem, praporcem a na hlavě má tradiční knížecí čapku. Jemu po boku stojí další mužská postava s praporcem, vpravo pak postava ženská, zřejmě sv. Ludmila. Fresková výzdoba pochází nejspíše z let 1360-80. Podle názoru odborníků mají kožlanské fresky blízko k freskám pražského panovnického dvora. To by potvrzovalo i vztah kostela ke královskému majetku na Křivoklátě a Týřově, k němuž Kožlany patřily. Pro svoji výjimečnost a poměrnou zachovalost patří kožlanské fresky k vzácným a doposud opomíjeným památkám.


Hlavní oltář kostela je novogotický s barokním obrazem sv.Vavřince. Dva postranní oltáře v lodi při triumfálním oblouku pocházejí ze zrušeného dominikánského kláštera v Plzni a jsou na nich obrazy sv.Jana Nepomuckého a sv.Vincent káže lidu. Dvě sochy světců jsou na konzolách v lodi z 18. století, křtitelnice je barokní. V kostele jsou náhrobky Týřovských a v předsíni kostela náhrobky farářů Karla Václava Kučery z roku 1801 a Jana Šabaty z roku 1816.