Kostel sv. Vavřince byl založen pravděpodobně ve 2.  polovině  13. století. Během 1. poloviny 14. stol byl nepochybně již dostavěn, o čemž vypovídá i první dochovaná zmínka z roku 1349. V letech 1461 a 1774  při velkých požárech města vyhořel. Roku 1787 město místo zničeného oltářního obrazu sv. Vavřince zakoupilo ze zrušeného kláštera v Sedlci obraz nový- Nanebevzetí Panny Marie od Petra Brandla z roku 1728.  


Tento největší Brandlův obraz v českých zemích (703 x 296 cm) je v kostele umístěn dodnes. Na sklonku 19. století byl kostel v novoromantickém duchu regotizován. Unikátem evropského významu je vnitřní fresková secesní výzdoba, pokrývající všechny stěny i strop. Jejím autorem je proslulý secesní malíř a interiérový architekt Karel Vítězslav Mašek. V kostele se nachází i pozoruhodná cínová křtitelnice z r. 1499.


Jižní věž se v základní části dochovala až ze 13. století a od třetího patra z 16. století. Vež se původně otevírala dvěma arkádovými oblouky do mezivěžního prostoru a do boční lodi, oblouky byly pravděpodobně zazděny na konci 14. století. V roce 1582 byla jižní věž kvůli statickým poruchám zbourána do poloviny třetího patra. A až v roce 1838 byla znovu vystavěna do stejné výšky jako severní věž. V 19. století se přízemí věže využívalo jako kaple Božího hrobu.


Věž je postavena z drobné nelícové opuky, zdivo věže je v celé délce stejně silné, a to 1,7 – 2 m. Zvenku je věž dělena čtyřmi pískovcovými římsami, které obíhají kolem tří původních opěrných pilířu bez ústupku, jen na lícních stranách z kvádru. Ozdoba pilířů – lomeničky s křížovým květem – byla přidána až později, stejně jako čtvrtý pilíř na zdivu jižní lodi a pátý pilíř vystavěný u severovýchodního rohu věže. Na konci 19. století prošla jižní věž výraznou pseudogotickou přestavbou podle návrhu architekta Františka Schmoranze. Uvnitř věže bylo vybudováno nové kamenné schodiště, kterým se vystupuje na kůr a do prostoru nad klenbou hlavní chrámové lodi, kterým vede i průchod do severní věže. V roce 2003 byl do nejvyššího poschodí umístěn nový téměř dvoutunový zvon Sv. Jiří, pojmenovaný po patronovi města. Byl pořízen z veřejné sbírky iniciované sdružením Zvon pro město.


Severní věž vznikla společne s mezivěžním prostorem až po požáru roku 1461, na konci 15. století a v první polovině 16. století. Severní věž byla budována jako mohutná hranolová stavba bez opěrných pilířů se silnými obvodovými zdmi, které se směrem vzhůru zužují. Ale již v průběhu její stavby se objevily problémy – věž se začala naklánět, proto byla na severozápadní straně zpevněna mohutným polygonálním pilířem. Z tohoto důvodu bylo také upušteno od záměru zavěsit sem většinu kostelních zvonů (pro ty byla v letech 1583 – 1585 postavena renesanční zvonice a v roce 1720 zvýšena o jedno patro). Výraznou proměnu vnějšího vzhledu prodělala věž při regotizaci v 19. století. Do jejího přízemí byla z jižní věže přenesena kaple Božího hrobu, do které se vstupuje portálem z mezivěžního prostoru. Dnes je v této věži zavěšen jediný původní zvon, který byl uchráněn od ničení zvonů za 1. světové války - sv. Vavřinec menší, dílo místního zvonařského mistra Petra Konváře z roku 1466.