Někdejší osady na tomto území sloučil do jedné obce bača Mikuláš Rajnoch a nově vzniklá vesnice v podhůří Hostýnských vrchů dostala jméno po něm. Na poutním místě byl vybudován barokní kostel Narození Panny Marie a sv. Anny počátkem 18. století. Stavba je architektonickým skvostem a často bývá pro svou majestátnost nazývána „valašskou katedrálou“.


Původně na jeho místě stál dřevěný kostelík sv. Anny, který se vzrůstajícím počtem obyvatel přestal stačit. Pověsti o něm se však dochovaly dodnes. Jedna z nich praví, že u kostela sv. Anny v Rajnochovicích žil člen zrušeného templářského řádu jako poustevník. Je tedy patrné, že svatoanenská úcta zde má tradici již po mnohá staletí, přestože za její vrchol se považuje zejména 15. a 16. století.


Jedinečný ráz dodává vnitřním prostorám dvaadvacet oken umístěných ve výšce 18 metrů, která velmi působivě mění intenzitu a zbarvení dopadajícího světla. Hlavní oltář kostela pochází z let, kdy byl kostel vybudován a je tvořen sloupy zakončenými tzv. štukovými hlavicemi. Oltářní obraz znázorňuje scénu Narození Panny Marie. Svatá Anna v modrém a bílém rouchu drží v náručí Pannu Marii, za ní stojí sv. Jáchym se sepjatýma rukama, nahoře Bůh Otec se zeměkoulí. Nad ním je velmi kvalitní štuková výzdoba s motivem svatozáře zdobená postavami andělů od italského barokního sochaře a štukatéra Baltazara Fontany. Tento umělec se podílel na výzdobě mnoha moravských kostelů, např. v Olomouci, Kroměříži, Vyškově či Uherském Hradišti. Jeho nejrozsáhlejší realizací na Moravě je výzdoba kláštera na Velehradě.


Nad dřevěným svatostánkem upoutají pozornost sošky ve zvláštní schránce - Panna Maria, Ježíšek, sv. Anna Samotřetí a postava rytíře, jež představuje tvůrce sousoší. Podle pověsti jím byl zbožný rytíř z blízkého hradu Šaumburku. K unikátním památkám v kostele patří především varhany, přestože nástroj je novodobý, dochovala se zde původní barokní skříň, která je jednou z nejstarších na Moravě.Je ozdobena postavou krále Davida a andílky hrajícími na dávné hudební nástroje - kornety.

Zajímavostí této jednolodní dvoupatrové stavby je také věž vysoká 37 metrů, která je vychýlena  od svislice o 25 centimetrů. Původně měla cibulovitý tvar a byly v ní zavěšeny zvony Leopold, Marie a Anna. Dva z nich však byly zabaveny pro válečné účely. Ke vchodu vystoupáme po širokém kamenném schodišti, přičemž musíme obdivovat skulptury sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandera v nikách vstupní fasády a erb rodu Schrattenbachů, nad kterým ukazují čas sluneční hodiny.

Prostoru před chrámem vévodí Pieta - kamenná socha Panny Marie s Kristem na klíně na vysokém vykrojeném podstavci pocházející z počátku 19. století. Jedná se o nalidovělou sochařskou práci, která vhodně doplňuje hlavní vchod. S kostelem kromě studánky s dobrou vodou sousedí barokní fara z počátku 18. století.

Významnou osobností spojenou s tímto místem je někdejší duchovní správce František Gogela (1854-1922), vynikající regionální botanik a znalec karpatské a podhostýnské květeny. Je mu věnovaná deska z roku 1969 umístěna na faře.