Kostel v Plaňanech byl původně zasvěcen sv. Petrovi a Pavlovi, od roku 1620 je kostelem Zvěstování Panny Marie. Románský kostel postavený kolem roku 1168 na místě rotundy z 10. století, doložené archeologickým průzkumem v roce 1937, se poprvé písemně vzpomíná až v roce 1352. V roce 1359 jsou jako patroni zdejšího kostela doloženi Čeněk z Lípy a Hron z Kostelce, po nich pak Pavel z Jenštejna, otec pozdějšího pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna.


Gotický  presbytář  přistavěn na sklonku 14. století, stavba byla provedena arrasovsky orientovanou dvorskou hutí. Renesančně byl kostel upraven v roce 1591 za Mírků ze Solopysk, sídlících na místní tvrzi. Ve čtvrtině 18. století byla věž snížena o jedno patro, v 1. polovině 18. století sklenuta loď a  roku 1805 rozšířena kruchta.


Kostel je jednolodní obdélný z tesaných kvádrů v pásech střídavě z bílého a červeného pískovce, s nižším, pětiboce uzavřeným presbytářem s opěráky a s hranolovou věží před západním průčelím. V jižní stěně lodi jsou dvě románská okna a fragment původního románského portálu, široká okna lodi byla prolomena v roce 1793 a 1805.


Pod střechou je loď zdobena římsou s obloučkovým vlysem a zubořezem. V patře věže je jedno románské okno, nad ním dvě sdružená románská okénka na středním sloupku a pod střechou je věž zdobena římsou se zubořezem a obloučkovým vlysem. V presbytáři se dochovala gotická hrotitá okna s kružbou.


Presbytář je sklenut dvěma poli žebrových kleneb. Klenební žebra, neobyčejně štíhlého hruškovitého profilu, se protínají ve dvou různě velkých kruhových svornících s jemným reliéfem růžic a na rozhraní klenebních polí spočívají na polygonálních konzolách s římsovitou profilací. Šest ostatních koutových konzol má podobu jednoduchých drobných jehlanců, jedna konzola ve východní stěně (za oltářem) je doplněna reliéfem lidské polopostavy.


Presbytář původně osvětlovalo sedm hrotitých oken, rozmístěných v bocích polygonu a ve dvojici na severní i jižní stěně (východní okna byla později zazděna). V presbytáři se zachoval pozůstatek sanktuáře v severovýchodním boku polygonu, které tvoří obdélný výklenek se zbytkem dolní části ostění s výžlabkovou profilací. Presbytář se do lodi, která je sklenuta třemi poli valené klenby s lunetami, otevírá hrotitým triumfálním obloukem. Trojramenná kruchta v lodi je sklenuta na dva sloupy.


Pozdně barokní až rokokový mobiliář kostela je celkově velmi zajímavý, vyniká z něho zejména hlavní rokokový oltář z roku 1794 s obrazem od J. Mezdříčského, boční oltáře z roku 1766 od M. Másla a oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1800. Pod kruchtou je zavěšen obraz Poslední večeře od neznámého autora, přenesený sem ze zrušeného kláštera v Českém Brodě. V podvěží jsou zazděny tři renesanční náhrobky. První je z roku 1582 a patří Anně a Ludmile Mírkové ze Solopysk, které zemřely v jeden den, druhý je z roku 1560 a patří Adamovi Mírkovi ze Solopysk a třetí náhrobek patří Barboře Dobřichovské, která zemřela v roce 1581. Na kruchtě jsou umístěny varhany z roku 1893 od pražské varhanářské firmy Rejna & Černý.