Mariánský sloup je ozdobou náměstí ve Stříbře

Sloup se sochou Panny Marie Immaculaty a dalšími doprovodnými sochami světců na Masarykově náměstí ve Stříbře je s velkou pravděpodobností výrazem vděčnosti za záchranu města před poslední velkou morovou vlnou v Čechách kolem roku 1713. Historie vzniku sloupu, jeho postupného vybavení sochami a dalších osudů je poněkud spletitá a vzhledem k několika nepříznivým okolnostem dosud ne zcela jasná. Nejstarší informace o sloupu pocházejí jednak z  pamětního spisu z  roku 1750, jehož autorem je městský písař Johann Wenzel Josef Herrmann, který spis vložil do makovice vížky na tehdy opravovaném stříbrském kostele sv. Petra, jednak z rukopisu dějin Stříbra, které v  několika verzích zpracoval kronikář města Karl Ludwig Watzka (1798–1886).


Sloup se sochou Panny Marie Immaculaty stojí přibližně uprostřed náměstí, kde přirozeně dominuje okolnímu prostoru. Postava Panny Marie je natočena k západu, čelem k budově radnice. Materiálem původní sochařské výzdoby statue je středně až hrubozrnný pískovec okrovošedé barvy. V  19.  století doplněné (vyměněné) části jsou z  jemnozrnného okrového pískovce. Čtveřice schodišťových stupňů tvoří podnož tříetážovému hranolovému podstavci čtvercového průřezu, na němž je sloup osazen. Spodní část podstavce je v rozích rozšířena čtyřmi z hmoty jakoby vystupujícími hranolovými pilíři – podstavci pro sochy světců. Stěny spodní etáže se vyznačují uprostřed konkávním projmutím a v něm umístěnou nevelkou, půlkruhově ukončenou nikou, zatímco v  plochých úsecích je člení obvyklý motiv zrcadel ohraničených rytou linkou.


Sochy na nárožních pilířích znázorňují v obvyklé ikonografii na čelní straně vlevo sv. Václava, vpravo sv. Floriána, na zadní straně sv. Rocha a sv. Šebestiána. Všechny vznikly náhradou původních barokních plastik v letech 1893–1894. . Na čelní straně je to sv.  Jan Nepomucký, vlevo sv.  František z  Pauly, vzadu sv. Antonín Paduánský s Ježíškem a vpravo sv. Prokop (tato socha pochází opět až z let 1893–1894). Druhá etáž podstavce je opatřena analogicky čtyřmi nárožními pilíři s vykrajovanými plochami stěn a na nich diagonálně vůči ose sloupu osazenými sochami panen a mučednic. Na čelní straně vlevo jde o sv. Máří Magdalénu, vpravo sv. Barboru s palmovou ratolestí a věží u nohou (tato socha vznikla v letech 1893–1894), vzadu o sv. Rozálií Palermskou s  lebkou, křížem a  věncem růží kolemhlavy, zatímco čtvrtá z nich znázorňuje zjevně sv. Terezii z Ávily v řeholním šatu s knihou a šípem v srdci (světice bývá někdy v tomto pojetí mylně považována za sv. Voršilu). Uprostřed se nad druhou etáží tyčí pilíř s vpadlými obdélnými poli stěn, jenž slouží jako podstavec pro vlastní sloup s korintskou hlavicí a sochou ochránkyně města vevrcholu – Pannou Marií Immaculatou s obvyklou svatozáří s dvanácti hvězdami. Panna Marie stojí na srpku měsíce a šlape po symbolu zla a hříchu – v tomto případě po drakovi s lidskou tváří a kovovými zlacenými křídly.


Předpokládá se, že provedení zakázky přece jen souviselo s rodinnou sochařskou dílnou Kristiána a jeho syna Lazara Widemannových z Plzně. Nasvědčují tomu nejen archivní údaje, byť jsou zčásti až pozdějšího data, ale také blízká vazba architektury i kompozice sochařské výzdoby na mariánský sloup na náměstí Republiky v Plzni, což je dílo především právě Kristiána Widemanna a jeho syna Lazara,12 a v neposlední řadě rovněž výsledky vlastního vizuálního průzkumu původní sochařské výzdoby po očištění a revizi mladších doplňků.