Toto romantické jméno si vysloužil bechyňský most – a zcela právem. Svým devadesátimetrovým rozpětím a výškou třicet osm metrů nad hladinou Lužnice skutečně připomíná oblouk duhy, kterou slunce zapomnělo v lužnickém údolí. Objevil se často také na filmovém plátně, o jeho stavbě byl dokonce natočen dokumentární snímek. Nejkrásnější pohled na „duhu“, rozkročenou nad břehy Lužnice, je ze zámeckého parku nebo klášterní zahrady na okraji strmého skalnatého srázu.

V Bechyni, povýšené už v roce 1323 na město, se klene nad hlubokým údolím 40 metrů nad hladinou Lužnice u kempu Židova strouha železobetonový obloukový most dokončený roku 1928 podle projektu Ing. E. Viktory. Tehdejší náklady na stavbu činily 6 milionů korun. Patří k těm nepočetným mostním stavbám, které sdružují silniční a železniční dopravu (obdobně jako Nuselský most v Praze či u železáren ve Frýdku-Místku, resp. chodcům a železnici slouží most ve Znojmě).


Místní obyvatelé ho nazývají Duhový most. Býval a stále je námětem malířům i filmařům; o jeho stavbě byl natočen dokonce krátký film. Dva železobetonové oblouky (přesněji obloukové pásy) o rozpětí 90 metrů a vzepětí 38 metrů nesou spolu s rámovými stojkami (vysokými nad patkami 34 metrů) mostovku o celkové délce 224,8 metru. Most má šířku 8,9 metru, z čehož připadá na chodníky na krakorcích vždy 1,2 metru. S obou stran přiléhají k hlavnímu poli rámové konstrukce viaduktů - z jedné strany o čtyřech polích po 13,5 metru a ze druhé o třech polích po 15,5 metru. Před postavením mostu končila naše první elektrifikovaná železniční trať od F. Křižíka vybudovaná z Tábora do Bechyně daleko od středu lázní. Přijíždí-li dnes vlak od Bechyně, je povolen současný provoz automobilů. Přijíždí-li vlak v opačném směru od Tábora, je souběžný průjezd silničních vozidel zakázán.