Nová radnice v Olomouci stojí uprostřed Horního náměstí. Král Přemysl Otakar II. již v roce 1261 povolil Olomouckým výstavbu kaufhausu v prostoru náměstí, ovšem kdy byl tento kupecký dům postaven není známo. Teprve po povolení výstavby radnice v roce 1378 se v průběhu následujících třech desetiletí začala stavět dnešní radnice, ovšem nejprve jen jako dřevěná stavba. Poprvé se připomíná roku 1401, s jejím dokončením lze spojovat rok 1411, kdy začala sloužit svému účelu.


Pozdně gotická přestavba radnice započala roku 1474. V této době vznikl v prvním patře jižního křídla kupeckého domu velký radní sál s arkádami do náměstí a část radnice se zvýšila o druhé patro. Před rokem 1519 byl zřízen orloj, později obnovený v letech 1570-75. Bylo vystaveno zevní schodiště do radnice, ozdobené městskými znaky. Radniční věž byla roku 1549 opatřena na svém vrcholu cimbuřím. Renesanční přestavba radnice proběhla v letech 1564-65. Radniční hláska byla zvýšena o dvě patra a opatřena ochozem v letech 1601-1607.


Olomoucká radnice je rozsáhlou čtyřkřídlou budovou s malým vnitřním dvorem. Má dvě patra, podkroví a z dálky viditelnou pětasedmdesát metrů vysokou věž. Jde o gotickou stavbu, v minulosti „vylepšenou“ o architektonické prvky jiných stylů. Například na východní straně budovy najdete schodiště s renesanční lodžií, stejně tak zmíněná věž je doplněna renesančním ochozem.


Z jižní fasády vystupuje bohatě zdobený arkýř gotické kaple sv. Jeronýma, na němž uvidíte vynikající kamenické práce v podobě vtipné plastické dekorace. Podle pověsti na vás z arkýře budou hledět nepoctiví zkamenělí radní.

Nad západním a východním portálem radnice na vás bude vedle znaků českých zemí shlížet i rakouská orlice. Vlevo od hlavního vchodu najdete kašnu Hygie z poloviny 20. století. Vedle radniční věže se ve výklenku severní fasády snadno objevíte unikátní orloj.


Ke klenotům moravského gotického stavitelství patří také kaple sv. Jeronýma v prvním patře radnice. O kapli sv. Jeronýma existují zprávy již z poloviny 15. století. V roce 1491 byla vysvěcena. V kapli se nacházely nádherné fresky s obrazy ze života Ježíše Krista, do dnešních dnů se z nich ale zachovaly jen zlomky. Za vidění stojí freska zobrazující výjev z Posledního soudu, restaurována byla roku 1946. V interiéru gotické kaple sv. Jeronýma je k vidění i unikátní kroužená klenba, nejstarší v celé České republice.

Z první poloviny 15. století pochází také slavnostní sál v prvním patře severního traktu. Během jedné z pozdějších stavebních úprav budovy byl sál zastavěn příčným zdivem a znovuobjeven až v roce 1904. Na počátku 20. století vymaloval vídeňský malíř Karl Wilda na meziklenebních polích sálu šest událostí z olomouckých dějin. Jako modely některých tváří použil tehdejšího starostu Karla Brandhubera a archiváře Hanse Kuxe.

Na východní straně zdi je pohled na Olomouc z roku 1678 a na straně jižní uvidíte vyobrazení Přemysla Otakara II., který v roce 1261 předává olomouckému fojtovi zakládající listinu olomoucké tržnice. Nad vchodem do sálu je umístěna kopie kodexu Václava z Jihlavy, která zobrazuje přísahu městské rady z roku 1430. Na zdi se také nalézá vyobrazení Rudolfa Habsburského, který v roce 1278 u Ivančic v polním ležení potvrdil dosavadní olomoucká privilegia.

Další malba zobrazuje sjednání trojspolku měst Olomouce, Uničova a Litovle  v olomouckém biskupském domě (1346). V další části jsou vyobrazeny boje a vypuzení husitů z Litovle v roce 1437. Karel Wilda zobrazil také příjezd Matyáše Korvína do Olomouce v roce 1469. V tomto vyobrazení umělec zvěčnil i manželku archiváře Kuxe, skrytou v černé mnišské sutaně. Výjev měl připomínat milostnou historku, která v jeho době zasáhla společenský život Olomouce. Západní stěnu zdobí výjev pruských vojsk, která musela s nepořízenou odtáhnout od olomoucké pevnosti v roce 1758.