V letech 1534-39 prošla brána úpravami. V roce 1802 byla kromě přilehlé věže zbořena. Ta získala svou pseudogotickou podobu v roce 1883 a její rekonstrukce proběhla v letech 1975-76. Dnes je věž podle potřeby přístupná veřejnosti.
Původní kulisová brána opatřená z boku válcovou věží byla doplněna v linii parkánového opevnění obvyklým předbraním. To je zřetelné na Willenbergově vyobrazení města. V čele stála věž se vstupní branou. Po opevnění ani po vlastní bráně se do dnešní doby nedochovaly žádné zbytky.
Za pozůstatek příslušenství brány je třeba považovat stojící Otakarovu věž. Vznikla na západní straně vnitřní brány, patrně byla původně nižší a vstup do ní byl možný pouze z hradebního ochozu. Dnešní vstup je je až pseudogotický. Průměr čtyřpatrové věže je 8 metrů a výška 22 metrů. Věž je kryta kuželovitou střechou.
Podle : Fišera Zdeněk, Encyklopedie městských bran v Čechách, na Moravě a ve Slezsku