Kostel sv.Voršily v Újezdci v roce 1350 byl kostelem farním. Farnost zřejmě nebyla velká, neboť už tehdy stály farní kostely i v některých okolních vsích (Bělčice, Hvožďany, Kocelovice, Lnáře). V roce 1362 byl na újezdeckou faru dosazen patronem Janem z Újezda kněz Přibyslav z Kasejovic, kterého uvedl bělčický farář Oldřich. Dříve než se tak stalo, byl patron Jan z Újezda zavražděn. Kněz Přibyslav dlouho v Újezdci nepobyl.

V letech 1363-67 měli podací právo (tj. patronát) ke kostelu bratři Kolman, Bohuslav (Buzek), Huk, a Přibyslav z Křikavy u Černívska. Noví patroni ustanovili dne 14.7.1363 na újezdeckou faru kněze Ondřeje z Plánice. Ten však již v roce 1367 umírá. Už 3.června téhož roku byl na přání patronů, bratrů z Křikavy na jeho místo dosazen kněz Jindřich, syn Kuníka z Příbrami. Instaloval jej farář mirovický. Dalším dokladem o tom, že zdejší farnost byla velmi malá je záznam z roku 1384. V něm se uvádí, že toho roku odvedl újezdecký farář pouhých 6 grošů papežského desátku.


18.5.1401 byl po úmrtí Jindřicha (snad Kuníka) jmenován na uprázdněnou faru Petr z Dobřan. Tehdy byl patronem Oldřich, zbrojnoš (armiger) z Újezdce. Petr z Dobřan zemřel v roce 1414 a 27.dubna, na návrh patrona Oldřicha z Miličína byl jmenován Jan z Rožmitálu, farář pražské diecéze. Vykonavatelem této instalace byl bělčický farář Odolen.


Jan z Rožmitálu v roce 1418 rezignoval. 9.prosince téhož roku pak byl na újezdeckou faru uveden farář Matěj. Jmenování potvrdil tehdejší patron farnosti Jan Mládenec z Újezdce, syn Oldřicha z Miličína. Matěj pobyl v Újezdci velmi krátce. Již 4.května 1419 si vyměnil újezdeckou faru s Petrem v Jílovišti. A právě Petr je posledním újezdeckým farářem o němž existují písemné zprávy.Po třicetileté válce byla fara opuštěna a kostel byl přidělen nově zřízené bělčické faře jako filiální.


Půdorys stavby tvoří tři vzájemně propojené obdélníkové prostory. Největší z nich (loď) o vnějších rozměrech 11,40 x 10,25 m. má delší stranu situovánu ve směru východ - západ. Uprostřed kratší východní stěny je tzv. triumfální oblouk, kterým se vchází do presbytáře, jehož vnější rozměry jsou 6,85 x 7,80 m. Zde je ve směru východ - západ situována kratší strana. Třetí nejmenší prostor (předsíňka) o vnějších rozměrech 5,15 x 4,50 m. přiléhá k severní stěně kostelní lodi a je s ní propojen gotickým portálem.

Předsíňka tvoří spojnici mezi hřbitovem a kostelem. Tímto valeně sklenutým prostorem vchází návštěvník do lodi, hlavního prostoru kostela. Zde se po dlouhá staletí scházejí věřící k pravidelným bohoslužbám.


Loď - o vnitřní šířce 6,85 m. má obvodové zdivo silné cca 1,70 m. V její jižní stěně jsou dvě okna s gotickou kamennou kružbou. Goticky upraveným portálem (na románských sloupkách je gotický lomený oblouk) z doby kolem roku 1240-1250 osazeným v severní stěně, vchází návštěvník do interiéru kostela. V téže stěně je ještě prolomeno jedno okno. Východní stranu lodi tvoří půlkruhový, pravoúhle odstupňovaný triumfální oblouk z kamenných kvádrů o síle 1,40 m., který spojuje loď s presbytářem. Po jeho stranách stojí dva protějškové boční oltáře z doby kolem roku 1700, s akantovými rámy a novodobými sochami. Na levém oltáři je umístěna socha sv.Josefa, zatímco na pravém je socha sv. Jana Nepomuckého. Strop lodi je plochý, dřevěný. Prkenná podlaha pochází z roku 1891.


Schodištěm v západní stěně kostela se vstupuje na kůr (tribunu). Dominantou těchto prostor jsou varhany, patřící k nejstaršímu zařízení kostela. Jejich sytý zvuk po staletí doprovází zdejší církevní obřady. Jedná se o varhanní pozitiv s jedním pedálem. Nástroj má střední věž a dvě postranní pole. Skříň je mramorovaná, obohacená akantovými řezbami s páskou nad píšťalami. Prospektové píšťaly jsou původní, zdobené vytepávanými křížky. Hrací stůl je vestavěn do postamentu zády k oltáři. Traktura (zařízení, které spojuje klávesy a pedály se záklopkami vzduchojemu) mechanická, vzdušnice zásuvková.

Instrument postavil v roce 1736 významný sedlecký varhanář Fridrich Ferdinand Semrád. S největší pravděpodobností jde o nejstarší dochovaný nástroj Semrádovy dílny, zachovaný vesměs v původním stavu. Na opěrné zdi kůru je umístěna "Křížová cesta", pořízená v roce 1887 nákladem osadníků. Jejím autorem je Bedřich Kamarýt, děkan z Deštné u Soběslavi.


Věž čtvercového půdorysu, která se stala z daleka viditelnou dominantou této stavby, vystupuje v severozápadním nároží lodi. Dříve byla vidět opravdu z velké dálky. V roce 1891 byla bohužel při opravách kostela střecha věže snížena. Na východní, západní a severní straně má ve dvou patrech nad sebou zdvojená románská okna rozdělená žulovými sloupky. Na straně jižní je zdvojené okno pouze v jednom patře.

Vnitřní půdorys presbytáře v kostele sv. Voršily je cca 5 x 5 m. Jeho gotická křížová klenba byla nahrazena plochým stropem. Dodnes se zde jako stopy po gotické klenbě dochovaly fragmenty konzol. Současný strop je ve stejné výšce jako strop lodi. U východní stěny presbytáře je postaven hlavní oltář zasvěcený sv.Voršile. Je to barokní, portálová stavba s plastickou výzdobou ze začátku 18.stol. Oltářní obraz patronky kostela, sv.Voršily byl ovšem namalován až v roce 1898 Bedřichem Kamarýtem, děkanem v Deštné u Soběslavi.

Šindelová střecha kostela a věže byla nahrazena v roce 1900 taškovou krytinou. Bohužel, jak poznamenal v újezdecké kronice bělčický učitel Jindřich Kučera, došlo z nemístných úsporných důvodů ke snížení střechy věže. Tím prý byla dříve vysoká a štíhlá, z daleka viditelná věž znešvařena. V témže roce byla opravena kamenná zeď kolem hřbitova.