Divice leží asi 12km jihozápadně od Loun v přírodním parku Džbán. Nápadnou dominantou obce je gotická věž bývalé tvrze. Prvně v pramenech je tvrz uvedená r. 1318 jako sídlo vladyků. Podle nejstarší zprávy o Divicích z r. 1318 zde seděli na vladyckém díle vladykové Oneš, Juřík a Vratislav.

Jejich pečetidlo, jedno z nejstarších u nás dochovaných šlechtických pečetidel, je uloženo ve sbírkách Národního muzea Praze. Roku 1346 držel Divice Léva z Divic, který kolonizoval okolní krajinu a přestavěl původní vladycké sídlo na tvrz, jejíž dominantu tvořila mohutná, čtyřpatrová věž s přilehlým areálem, obehnaným hradbou. Jeho potomci  drželi Divice ještě roku 1481 (Jan starší z Divic, který se podepisoval také Scrofa – Svině). V roce 1482 držel Divice Zikmund Fremut z Krásného dvora. Od něho je roku 1512 koupil Jiřík Osterský ze Sulevic, který v roce 1513 prodal statek Janovi z Kauče, ten roku 1515 Janu Hrzkovi z Mšena a Jan Hrzek roku 1529 Jiříkovi z Lobkovic. Po Jiříkovi zdědili Divice jeho synové Děpolt a Jindřich.


Jindřich dal po roce 1560 divickou tvrz přestavět na renesanční zámek, přičemž byly stavení i věž omítnuty a vyzdobeny renesančním sgrafitem. Tato přestavba, jejíž rozsah přesně neznáme, zadlužila Jindřichova nástupce Děpolta mladšího tak, že byl nucen prodávat ostatní majetek, aby divický zámek udržel. Ani to však nepomohlo, takže roku 1596 musel prodat Divice se zámkem Janovi ze Šelmberka. Ten však po roce zemřel a o dědictví po něm vznikl spor mezi Janem Rudolfem a Kryštofem Jaroslavem Trčkou z Lípy na jedné a Janem Zbyňkem Zajícem z Házmburka a Maxmiliánem Lvem z Rožmitálu na straně druhé. Trčkové dědictví drželi, avšak museli vyplatit druhé straně 4500 kop grošů míšeňských odškodného. V roce 1601 koupil Divice od Trčků Kryštof z Lobkovic. V lobkovickém majetku zůstaly až do roku 1656, kdy pro neúnosné zadlužení musel být zámek s dvorem i vesnicí prodán Kryštofovu největšímu zřiteli Janu Vilému Vogtovi z Hunoldtsteina.


Později získal Divice Jan z Corn, po jehož potomcích je zdědil Arnošt Gotfried Schütz z Leypoldsheimu. Tehdy patřily k divickému panství vsi Divice se zámkem a dvorem, Vinařice, Solopysky, Kozojedy, Třeboc, Horní Ročov (dnes Ročov), Konětopy a Markvarec. Na divickém zámku už bydlili pouze vrchnostenští úředníci. Po posledním potomku rodiny Schützů Arnoštu Jaroslavovi, hejtmanu Boleslavského kraje, zdědil roku 1720 divické panství Karel Daniel Pachta z Rájova, jehož potomci, bydlící na zámku v Cítolibech, je vlastnili až do roku 1797. Tehdy koupil panství Jakub Wiemmer, který je v roce 1802 prodal knížeti Josefovi ze Schwarzenberka. Schwarzenberkové vlastnili divické panství až do první pozemkové reformy v roce 1924. V roce 1802 byl zámek i pivovar, postavený jižně od věže v místě nynějších stájí, v sutinách, jež byly v roce 1810 spolu se zbytky tvrze severně od věže zbořeny. Na jejich místě vznikly nové hospodářské budovy. Z původních přestaveb tvrze a zámku se zachovala západně od věže suchá sklepení.


Zachována je mohutná čtyřhranná (dříve obytná) pětipodlažní věž, zevně hladká se stopami psaníčkových sgrafit. Přízemí a I. patro mají valené klenby, ostatní poschodí mají ploché stropy. Druhé a třetí  patro věže spojuje schodiště v síle zdiva, které ústí do 3. patra renesančním portálem. Ve třetím patře se dochovaly profilované stropní trámy a pod stropem pás malovaných znaků.  V druhém patře bylo na stěnách 38 erbů držitelů Divic a příbuzných rodu, z nichž některé jsou ještě znatelné. Jsou zde čtyři okna se sedátky a vstup na prevet. Stejná sedátka mají i okna ve 4. patře. K věži je přistaveno mladší vnější schodiště a palácové křídlo, které k obytné věži patřilo v jiné podobě již ve středověku. Kolem věže je velký  hospodářský dvůr. Od r. 1950 zde působilo JZD, které  v roce 1956  opravilo a nově zastřešilo věž. V současnosti vlastní tvrz soukromý majitel, který po dohodě návštěvu tvrze umožní.