U velké většiny středověkých hradů, ale i později u šlechtických sídel hrál objekt mostu důležitou úlohu: u hradů býval součástí opevňovacího systému, u pozdějších zámeckých sídel býval zdoben, protože byl obvykle místem, na němž byli vítáni hosté. Velhartický hradní most zaujímá zvláštní postavení jak po stavební stránce, tak také svým dalším významem. Sám hrad se nalézá asi 12 km západně od Sušice v klatovském okrese v západních Čechách a byl založen na přelomu 13. a 14. století. Po roce 1350 byl Buškem z Velhartic rozšiřován, a to je patrně doba, kdy tato vysloveně pevnostní stavba mostu vznikla.
Most je přes 35 metrů dlouhý, 3 metry široký, jeho válcovité pilíře jsou 4 metry vysoké, gotické hrotité oblouky mají světlost tři metry. Most je 8 metrů vysoký. Krajní mostní pilíř má půdorys obdélníkový, ostatní pilíře pak půdorysy kruhové, což je u mostů ze 14. století zvláštnost, nikde jinde se v Čechách ani na Moravě nevyskytující.
Lomené gotické mostní oblouky jsme našli na jihomoravském příjezdním mostě k Bítovu (ovšem novogotický z doby 19. století), dále pak také ve dvou případech na zemském moravském hradu Pernštejně. Ve francouzském Cahorsu třívěžový most Valentré nad řekou Lot má šest lomených kleneb - podobně jako některé staré mosty turecké, například v Milas nebo Seriku. Velhartický hrad s mostem daly samostatné osadě Velhartice i znak: je jím věž s částí mostu, ve znaku je naznačen táhly i most padací - ve skutečnosti kamenný most míval padací můstky z obou stran. Král Vladislav Jagellonský povýšil Velhartice na město roku 1511 a současně jim dovolil používat erbu s motivem hradní věže a mostu.
Velhartický most byl určitou inovací ve středověkém pevnostním systému, protože vybíhal z půdorysu hradu a oblehatelům znesnadňoval jejich střelbu. Sám most sloužil jako dělostřelecká baterie, býval krytý; tento zesílený pevnostní systém Velhartic byl patrně také důvodem, proč za husitských válek byly právě zde uchovávány české korunovační klenoty.
Most je přes 35 metrů dlouhý, 3 metry široký, jeho válcovité pilíře jsou 4 metry vysoké, gotické hrotité oblouky mají světlost tři metry. Most je 8 metrů vysoký. Krajní mostní pilíř má půdorys obdélníkový, ostatní pilíře pak půdorysy kruhové, což je u mostů ze 14. století zvláštnost, nikde jinde se v Čechách ani na Moravě nevyskytující.
Pohled z hradního příkopu
Lomené gotické mostní oblouky jsme našli na jihomoravském příjezdním mostě k Bítovu (ovšem novogotický z doby 19. století), dále pak také ve dvou případech na zemském moravském hradu Pernštejně. Ve francouzském Cahorsu třívěžový most Valentré nad řekou Lot má šest lomených kleneb - podobně jako některé staré mosty turecké, například v Milas nebo Seriku. Velhartický hrad s mostem daly samostatné osadě Velhartice i znak: je jím věž s částí mostu, ve znaku je naznačen táhly i most padací - ve skutečnosti kamenný most míval padací můstky z obou stran. Král Vladislav Jagellonský povýšil Velhartice na město roku 1511 a současně jim dovolil používat erbu s motivem hradní věže a mostu.
Pohled z věže
Velhartický most byl určitou inovací ve středověkém pevnostním systému, protože vybíhal z půdorysu hradu a oblehatelům znesnadňoval jejich střelbu. Sám most sloužil jako dělostřelecká baterie, býval krytý; tento zesílený pevnostní systém Velhartic byl patrně také důvodem, proč za husitských válek byly právě zde uchovávány české korunovační klenoty.
Podle : Dušan Josef, Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
(lh,turistickelisty.cz,foto Encyklopedie mostů)
