Na místě staršího postaven ve 2.pol.14.stol. nový kostel, ve 3.čtvrtině 17.stol., neogoticky po požáru přestavěn 1853-65 A.Vacha pod řízením F.Schmoranze, obnoven 1931.První písemná zmínka o poličském kostele se objevuje v listině z 25. června 1321, v níž král Jan Lucemburský dává královně Alžbětě (známější spíše pod jménem Eliška Rejčka), vdově po králi Václavu II., patronátní právo k farnímu kostelu v Poličce.


Na místě tohoto původně raně gotického kostela, založeného pravděpodobně krátce po založení města v roce 1265, byl v polovině 14. století postaven kostel nový, v polovině 17. století barokně upravený. Jeho původní podobu však známe pouze z půdorysu a vyobrazení. Jednalo se o trojlodní baziliku s dlouhým kněžištěm a štíhlou věží v západním průčelí, přičemž délka trojlodí se blížila jeho šířce. Poslední stopy, které by mohly napomoci pokusům o přesnější rekonstrukci původní podoby, byly zničeny po velkém požáru Poličky v roce 1845, kdy byl kostel natolik poškozen, že bylo v roce 1848 rozhodnuto o jeho stržení a stavbě kostela nového, který byl postaven v letech 1853-65 v novogotickém slohu podle plánů inženýra Antonína Vacha z Pardubic a za dozoru stavitele Františka Schmoranze z Chrudimi - kostel byl slavnostně vysvěcen 30. července 1865. Jedná se o síňové trojlodí s protáhlým pětiboce zakončeným kněžištěm a věží v západním průčelí - ve věži visí, krom čtyř zvonů z roku 1980 a 1982, i nejstarší poličský zvon Medián z roku 1511, odlitý konvářem Jiříkem z Chrudimi.


Sochu sv. Jakuba na hlavním oltáři vytvořil v roce 1864 z karrarského mramoru sochař Václav Levý (práci V. Levého na soše beletristicky ztvárnil Jakub Arbes v romanetu “Těžiště” ve sbírce “Z ovzduší umění” - kopie sochy zdobí hrob V. Levého na vyšehradském hřbitově v Praze). Václav Levý vytvořil i reliéfy Krista se čtyřmi evangelisty na kazatelně. Obrazy sv. Prokopa, sv. Ludmily, sv. Václava a sv. Vojtěcha na hlavním oltáři a P. Marie na postranním oltáři maloval Josef Vojtěch Hellich, obraz sv. Josefa na druhém postranním oltáři pak Vilém Kandler.


V Městském muzeu jsou uložena torza dvou zastavení Křížové cesty z roku 1748 od Františka Pacáka, umístěné ve venkovních kaplích a zničené při požáru v roce 1845.V letech 1889-1902 byl městským pověžným ustanoven obuvník Ferdinand Martinů a v bytě ve věži se 8. prosince 1890 narodil jeho syn, později světově proslulý hudební skladatel Bohuslav Martinů, což připomíná pamětní deska s reliéfní bustou B. Martinů od Josefa Kadlece, osazená u vchodu do věže roku 1957.