Jičín byl založen  v letech 1297-1304 na území královského statku zmiňovaného v písemných pramenech již v roce 1293.

Jako město se poprvé objevuje  v roce 1304, kdy jej král připojil k tehdejšímu velišskému panství. Roku 1337 prodal panovník Jičín Vartenberkům, po nichž je drželi Valdštejnové, Jiří z Poděbrad a jeho synové, Samuel z Hrádku a Valečova.

K hospodářskému  a stavebnímu rozvoji Jičína došlo za Trčků z Lípy, od nichž je získali Smiřičtí ze Smiřic (1607) . Ti zvolili Jičín za své rezidenční město. Dědický spor dvou sester Smiřických vyústil v tragickou událost, kdy došlo k výbuchu střelného prachu v zámku.

V rámci pobělohorských konfiskací získal Jičín Albrecht z Valdštejna, který v něm promyšleně budoval sídlo svého frýdlantského vévodství za spolupráce architektů převážně italského původu. Do města uvedl jezuity, kteří zde  založili gymnázium i seminář, a Jičín  se stal pro široké okolí centrem vzdělanosti.

Před 380 lety byl zavražděn Albrecht z Valdštejna

Ve Valdštejnových záměrech pokračoval v omezené míře  Rudolf z Tiefenbachu, po něm vlastnili Jičín Šternberkové a Trauttmansdorffové. Od roku 1784 byl krajským městem, sídlem státních úřadů. Do evropských dějin vstoupil Jičín znovu v roce 1813, kdy zde probíhala jednání protinapoleonské koalice.

V 19. a 20. století bylo toto město významným střediskem hospodářského a kulturního živora regionu.

Z knihy Jindřich Francek: Dějiny Jičína