Zámek Červené Poříčí stojí tiše, bokem od hlavní silnice za ohradní zdí a hledí. Rušný společenský život v jeho zdech již dávno utichl, a přesto jej zaslechnete. Barokní nástěnnou výmalbu překryly nudné a sterilní nátěry, a přesto ji zahlédnete. Zahrada nehýří pestrobarevnou škálou květů a tropického ovoce, a přesto jejich vůni ucítíte. Zámek Červené Poříčí se pomalu probouzí a čeká na své znovuobjevení.Červené Poříčí v okrese Klatovy, původně zvané pouze Poříčí jako jedna z mnohých obcí v Čechách, mělo už od středověku rytířské či vladycké sídlo v podobě tvrze, jak lze soudit podle šlechtického přídomku, uváděného v dochovaných písemných pramenech od první poloviny 14. století (mezi léty 1318 - 1352 držel statek Jaroslav z Poříčí).


O existenci tvrze je první zmínka až ze 16. století, konkrétně v prodejní smlouvě z roku 1569, kdy tvrz a ves Poříčí přešla z vlastnictví vladyky Hendrycha Mladoty z Jelmanic do vlastnictví pana Mikuláše Šice z Drahenic. Starší literatura uvádí, že tvrz nechal postavit až zmíněný Jindřich Mladota, a měla stát při řece Úhlavě. Po smrti Mikuláše Šice v roce 1571 se statku ujal Adam Šic. Ten dostal do zástavy vsi Třebýcinu, Třebýcinku, Kokšín, Vosí, Jíno a Kbel, z nichž část později získal do trvalého vlastnictví a připojil je k panství Červené Poříčí.


Po požáru v roce 1606, kdy tvrz Poříče se mlejnem a dvorem a stodolami, chlívy, maštalemi, vobilnicemi...“ do základů vyhořela, si pan Mikuláš II. Šic z Drahenic, syn při požáru zraněného a krátce nato pak zemřelého Albrechta Šice,  nechal postavit pohodlný pozdně renesanční zámek při říčce či potoku Bradlavka. Zámek byl částečně opatřen předzámčím s průjezdní branou, asi už původně věžovitou, s průjezdem zaklenutým hřebínkovou klenbou, vedoucím na nádvoří. Podobné zámecké kompozice s předzámčím aspoň částečně ohrazujícím vlastní zámek a s věžovitou branou se v naší renesanci najdou, asi neznámějším příkladem je zámeček Kratochvíle u Netolic. Vlastní zámek byl původně jednokřídlou patrovou, půdorysně obdélnou budovou s nárožní polygonální věží o něco převyšující budovu.


Poříčský zámek datuje kamenná deska s rytým nápisem nad hlavním vstupem z nádvoří do roku 1611. Stavba svými lombardsko-saskými štíty odpovídá i soudobým stavbám prostředí. Základní prostorové členění se tu zachovalo i přes pozdější úpravy.Nový renesanční zámek dal nynější jméno celé obci, protože pro velkou plochu střechy zámku, do dálky červeně svítící svou pálenou krytinou, se tehdy začalo říkal obci Červené Poříčí.

Brzo po Bílé Hoře  byl majetek panu Mikuláši II. Šicovi z Drahenic (stoupenec českých stavů a krále Fridricha Falckého) ze dvou třetin zkonfiskován a statek připadl královské komoře. Roku 1623 jej koupil plukovník Filip Adam z Kronberku. Po něm se také Poříčí jmenovalo Korunní. Pánové z Kronberku, kteří získali později hraběcí titul, se ještě jazykově asimilovali s českým pobělohorským prostředím, jak svědčí i česky psaná prodejní smlouva tří slečen-dědiček (Pozůstalé dcery Magdaléna Isabela, Marie Diana a Emanuela Maxmiliána po hraběti Otovi z Kronberka, zemřelém v roce 1692.) tohoto rodu z roku 1707.


Po dalších méně významných majitelích bylo panství prodáno roku 1763 v dražbě bavorskému vévodovi Klementu Františkovi a ten je začlenil pod ústřední správu svých statků. Klement František provedl některé úpravy, z nichž nejzajímavější je doplněk sochařské výzdoby vstupního portálu z roku 1766 a dále ohradní zdi nově upravené zahrady. V držení bavorského rodu zůstala statková doména včetně Červeného Poříčí do roku 1803, kdy přešla na sekundogenituru habsburského rodu, a to na Ferdinanda III., kurfiřta salzburského, který se stal roku 1814 velkovévodou toskánským. Podle rodinných ujednání Habsburků, převzatých později do smlouvy vídeňského kongresu, byly bývalé statky toskánských velkovévodů včetně Červeného Poříčí určeny pro vnuka císaře Františka I., Františka Karla, vévodu zákupského, syna císaře Napoleona, a do jeho plnoletosti je měl užívat Ferdinand III., velkovévoda toskánský. V případě předčasného úmrtí vévody zákupského měla panství připadnout jeho bratrancům.


V roce 1832 po smrti Františka Karla, vnuka císaře Františka I., přešla majetková država na Leopolda II. toskánského vévodu, který ji držel až do roku 1847.Zámek spolu s celým panstvím se ještě před polovinou 19. století stal součástí korunních statků. Panství mělo podle Sommera celkem 22 poddanských vesnic a městečko Roupov. Správní středisko dominia se nacházelo v Červeném Poříčí. K zámku patřila kaple Nejsvětějšího Srdce Páně sv.Jana Nepomuckého ze druhé poloviny 18.století.


Po vzniku Československé republiky přešel pak do státního majetku, odtud pod Ústřední ředitelství státních lesů.Po 2. světové válce zůstal zámek ve státní správě, časem se stal sídlem lesního závodu pod Krajskou správou lesů. V roce 1990 patřil Západočeským státním lesům, lesní závod Přeštice.V roce 1997 právo hospodaření přešlo z Lesů České republiky, národní podnik Hradec Králové, na Památkový ústav Plzeň, právo vlastnické zůstalo i nadále České republice.