Dvoukřídlá podoba zámku se nezměnila ani v pozdější době, jak dokazuje odhad stavby v roce 1806, kdy již dále rozšířené panství patřilo Vincentu Zessnerovi, hraběti ze Spitzenbergu. Za něho byl zámek rozšířen roku 1814, další pozdně klasicistní úprava, která dala stavbě v podstatě její dnešní podobu, pochází z roku 1841. Tehdy z příkazu knížete Heinricha Eduarda ze Schönburga, majitele od roku 1823, provedl jindřichohradecký stavitel Josef Schäffer další přestavbu a úpravu fasád. V době kolem poloviny a před polovinou 19.století také vznikaly nové interiéry.
Hlavní průčelí trojkřídlého zámku je silně protažené a tradičně členěné střední převýšenou částí, doplněnou v krajích hranolovými věžicemi. Základní hmotovou koncepcí tak stavba připomíná zámek v Kynžvartu. Trojkřídlý zámek s pozdně klasicistními úpravami z roku 1841 dnes slouží jako ústav sociální péče. Samotný zámek není přístupný, ale lze se projít v oboře přilehající k zámku. Obora má rozlohu 48 ha.
Podle : Vlček Pavel, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků