Ves Zlonice v okrese Kladno, původně královský majetek, je uváděna poprvé r. 1318, kdy tu sídlil na vladyckém statku Jaroslav z Libušína, zvaný Medvěd ze Zlonic. Dalším držitelem byl roku 1343 Ota, který je toho roku prodal misionářům z Prahy. Roku 1352 je pak nejstarší zpráva o hradu označovaném německým jménem Stauf (staroněmecky skála), z něhož se vyvinula počeštěná forma Štáf. V soudobých pramenech se Štáf označuje jako hrad nebo tvrz, ale přesnější údaje o jeho vzhledu a velikosti se neuvádějí.


Na začátku 15. století získali Zlonice jako zástavu páni z Žerotína, hrad však zůstal v rukou krále Zikmunda. Podrobnější zprávy o dějinách Zlonic se objevují teprve v 16. století. V roce 1521 zde byl farářem Václav Hájek z Libočan, který později ve své kronice oslavil Zlonice zmínkou o údajném dobývání zdejšího hradu v r. 856. Zlonice spolu s hradem Štáfem koupil r. 1535 od Albrechta Šlika z Holíče Ondřej Tatek z Kuřího. Manžel jeho dcery Anny, Václav Valkoun z Adlaru, hrad Štáf kolem r. 1560 důkladně přestavěl a přeměnil ho na rodové sídlo.


Za Valkounů z Adlaru se zlonické panství postupně zvětšovaloo sousední vesnice a statky. Svého největšího rozmachu dosáhlo za Bohuchvala Valkouna z Adlaru, který se ujal panství v r. 1601 a započal hned s přestavbou dosavadního rodového sídla v renesanční zámek. Dal přistavět dvě křídla s arkádami, takže severní a západní křídlo měly dvě patra, východní křídlo jedno. Tuto přestavbu dodnes připomíná znak Valkounů s letopočtem 1602, umístěný v nádvoří.


Bohuchval Valkoun složil v době českého stavovského povstání z r. 1618 – 1620 přísahu Fridrichu Falckému, a proto mu byly po Bílé hoře jeho statky změněny v panství. Protože však byl katolík a tuto víru také mezi svými poddanými horlivě šířil a i vzhledem k tomu, že našel řadu vlivných přímluvců z katolického tábora, změnil mu císař původní trest na pokutu 3000 zlatých. Bohuchval prožil celou třicetiletou válku na Zlonicích, rozšířil panství o statek Vraškov, a když v r. 1653 umíral, zdědil jeho syn Jan Jaroslav Zlonice s dalšími 15 vesnicemi. Posledním Valkounem na Zlonicích byl Václav Jan Vojtěch, který je držel v l. 1694 – 1707. Břemeno dluhů, do nichž upadl, bylo nakonec tak tíživé, že musel Zlonice, jimiž vymohl v r. 1705 povýšení na městečko, i s celým panstvím prodat hraběti Norbertovi Leopoldovi Libštejnskému z Kolovrat.


Zámek ve Zlonicích měl podle tehdy pořízeného popisu tři křídla, „po levé straně vjezdu pět sklepů klenutých a po pravé straně jedna světnice klenutá, též kuchyně a jiné čtyři sklepy, po třetí pak straně světnice s komorou a mashaus, pod tím sklep podzemní na čtvero rozdělený s lednicí a při zemi salla terrena. V prostředním patře podle ambitu devět prostorných pokojů, tabulnice, alkovna a kabinet, dále na třetí straně palác a v něm bigliart, dvě světnice a toliko komor. V hořejším patře z obou stran podle ambitu sedm pokojů a tři komory, též na třetí straně tři pokojíčky.“


Kolovratové drželi Zlonice jen do r. 1721, kdy je koupil hrabě Filip Vchynský z Vchynic. Ten pokračoval ve stavební činnosti svých předchůdců ve Zlonicích a v r. 1735 dokončil stavbu kostela Nanebevzetí Panny Marie, kterou provedli F. M. Kaňka a F. Hübner podle návrhů K. I. Dienzenhofera. Zámek byl sídlem Vchynských (Kinských) do r. 1758, kdy vyhořel. Po požáru byl adaptován na byty a kanceláře.


V roce 1883 došlo k dalším úpravám, které setřely renesanční ráz zámku, protože byly zazděny arkády a provedeny i další zásahy do dřívějšího charakteru stavby. Kinští drželi Zlonice až do roku 1945, na využití zámeckého objektu se však nic nezměnilo.Dnes jsou v zámku ve Zlonicích kanceláře, byty a učebny Lidové školy umění.