Podolsko dnes představuje rekreační oblast na pravém břehu Orlické přehradní nádrže. Původně zde býval poplužní dvůr a přívoz. V letech 1847-1848 tu byl postaven empirový řetězový most (projekt byl dílem B. Schnircha a ing. Gassnera) přenesený odtud po očíslování jednotlivých kamenných bloků na Lužnici k Stádlci, kde slouží dodnes, i když především jako unikátní technická památka. Ve 30. letech 20. století dostal řetězový most moderní protějšek. Oba mosty vedle sebe stály až do roku 1960, tedy 18 let, než začalo napouštění Orlické přehrady. Přes řetězový se pod velkým železobetonovým jezdívaly motocyklové závody. Moderní most u Podolska mezi obcemi Podolí I a Temešvárem (19 km severovýchodně od Písku a 31 km jihozápadně od Tábora) představuje nesporně vyvrcholení našeho mostního stavitelství před 2. světovou válkou. Jeho stavba se připravovala od roku 1935, probíhala pak v letech 1938-1942.


Projekt železobetonového mostu připravili V. Janák, J. Brebera a I. Pacholík za spolupráce s ing. J. Blažkem. Most postavila nákladem tehdejších 26 milionů korun firma ing. B. Hlava. Podolský most pro svou vznosnost a lehkost někdy přezdívaný "Brána do nebe" patřil svým 150 metrů dlouhým hlavním obloukem ve své době k největším v Evropě (překonávaly ho pouze mosty ve Španělsku, francouzské Bretani a Švédsku). V roce 1938 získal projekt na stavbu mostu dokonce zlatou medaili v Paříži. Jeho celková délka činí 510 metrů, 8 menších polí má každé světlost 35,65 metru. Na pravém vltavském břehu je 6 polí, na levém jen dvě. Volná šířka mostu - dnes už nedostačující - je 8,5 metru, z čehož 6,5 metru připadá na vozovku a na pěší chodník po obou stranách 1 metr. Tvar hlavního oblouku je parabolický, vetknutý - původní záměr byl údajně postavit klenbu kruhovou.Obavy projektantů, že po změně klenby na parabolickou už nebude most působit tak monumentálně, se naštěstí nepotvrdily. Šířka parabolické klenby ve vrcholu je 7,5 metru, v patkách 9,5 metru, vzepětí klenby je 41,8 metru. Hlavní klenba pak nese další dvě menší, polokruhové klenby stejné šířky - 7,5 metru. Vzepětí osmi menších kleneb je pak 9,8 metru. Střednice hlavního oblouku je složena ze tří parabol třetího stupně a sleduje přibližně obloukovou sílu stálého zatížení.

Tloušťky kleneb jsou u jednotlivých částí vždy stejné - u hlavní klenby činí 2 metry, u vedlejších 0,75 metru. Mostovka probíhá ve výšce 58 metrů nade dnem Orlické přehrady. Když se hladina Vltavy po jejím napuštění zvedla o 19 metrů, bylo nutno patky pilířů zabezpečit proti stálému působení vody. Pilíře mostu jsou duté. Na stavbu mostu bylo spotřebováno 1 200 tun ocelové výztuže, 6 920 tun portlantského cementu a 6 300 m3 dřeva. Zpracováno bylo 20 900 tun betonu. Na staveništi byla postavena nejprve betonárna a štěrk byl z nedalekého lomu dopravován lanovkou. Samotná stavba se neobešla bez určitých potíží. Při prodloužení betonáže až do doby prvních mrazů vybočily svislé vzpěry skruže o 70 centimetrů a železné stoličky pod skruží dokonce popraskaly. Na obdobné stavbě ve Švédsku to vedlo ke zřícení oblouku do moře, v Podolsku naštěstí oblouk zůstal neporušen. V roce 1945 pak písečtí a další vlastenci bránili most proti snaze ustupující německé armády most zničit. Most sám získal zlatou medaili na předválečné výstavě v Paříži, kde byl nazván Le beau pont de l´Europe (Krásný most Evropy), další ocenění dostal v roce 1939 na výstavě v Lutychu.