K tomuto účelu byla vytipována skalnatá plošina strategického úzkého ostrohu, jenž se vypíná naproti Hradišti a kontroluje veškerý pohyb v údolí Dyje, Gránického údolí i na svažité pláni, kde dnes stojí město Znojmo. K dokončení první fáze výstavby hradu došlo patrně za vlády knížete Konráda Brněnského v 80. letech 11. století. Svojí polohou na jižní hranici Moravy představoval hrad „Znojem“ povinnou zastávku při veškerých diplomatických kontaktech mezi českým knížectvím a rakouskými oblastmi římskoněmecké říše. Roku 1100 se na hradě slavila svatba českého knížete Bořivoje II. a o čtyřicet let později, kdy zde seděl odbojný kníže Konrád Znojemský, zakusil hrad zničující obléhání vojsky Čechů. K opravě a další přestavbě hradu došlo v 2. polovině 12. století a na počátku 13. století, kdy na hradě sídlila první moravská markrabata Konrád Ota a krátce nato Vladislav Jindřich.
V 16. století se znojemský hrad stal dějištěm slavných moravských zemských sněmů – v roce 1535 zde moravští stavové přijali zemské zřízení (obdobu dnešní ústavy), které zůstalo v platnosti až do třicetileté války. Ústup Turků z Uher po roce 1683 měl za následek fatální pokles vojenského významu znojemského hradu. Císař Josef I. se proto zpustlé pevnosti roku 1710 zbavil. Předhradí získali znojemští měšťané, kteří zde záhy vybudovali pivovar. Vnitřní hrad lénem dostali pánové z Deblína, kteří staré budovy částečně zbořili a částečně přestavěli na barokní zámek.
Podle TIC Znojmo