Původně středověký vodní hrad Bor u Tachova pánů ze Švamberka je v písemných pramenech poprvé zmiňován v roce 1263, dominantou objektu je mohutná válcová věž, bergfrit se zdmi o síle až 3,5 m, která je nejvýznamnějším místem starého hradu. Hrad založili potomci Ratmíra ze Skviřína patrně kolem poloviny 13.století jako mohutnou vodní pevnost.

Předci pánů ze Švamberka sídlili ve Skviříně

Ve druhé polovině 14. a v 15.století byl hrad několikrát opravován a někdy před rokem 1362 zde Bohuslav ze Švamberka vybudoval hradní kapli sv.Vavřince, která byla později sklenuta sklípkovou klenbou. V 15.století hrad zasáhly husitské války a byl zničen, proto se o něm v roce 1454 hovoří jako o pustém hradu.


V 15.století došlo k výraznému rozrodu rodu Švamberků a bylo nutné starý a nevyhovující hrad přestavět, tehdy Jan ze Švamberka chtěl postavit pro sebe a své potomky sídlo přiměřené významu rodu. A tak na počátku 16.století postihla hrad rozsáhlá, pozdně gotická přestavba, měnící středověkou stavbu na velkolepý a výstavný komplex budov. Ze středověkého hradu vznikl velkoryse řešený objekt, poskytující majitelům veškerý možný komfort pozdně středověkého bydlení. V areálu starého hradu vznikla tři prostorná křídla nové dispozice, připomínající spíše již zámek. Zajímavé je bývalé malé nádvoří, které se nacházelo na zámku v místě dnešní velké vstupní haly. Vznikl tu malý dvorek a z původního zařízení se dochovala středověká studna. Proměny se dočkala i velká věž,která byla doplněna cihlovou helmicí, jejíž hrany zvýraznily řady terakovových krabů.


Další velká přestavba proběhla v 19.století, zcela v romantizujícím duchu pseudogotickém slohu. Staré budovy byly ozdobeny velým množstvím cimbuří, věžiček, falešných střílen, novým členěním oken a novými fasádami. Gotický hrad se zachoval sice z větší části v původním rozsahu, ale byl pozdějšími přestavbami natolik pozmněněn, že dnes již těžko poznáme jeho podobu.


V bohatých dějinách Boru se vyskytují pouze tři šlechtické rody, které město a hrad v uplynulých staletích držely. Ratmírovi potomci, páni z Boru a pozdější Švamberkové vlastnili město až do roku 1650, tedy plných 400 let. Od Švamberků zámek odkoupil Zikmund Bedřich von Götzen. V roce 1720 jej však také on prodal a to Dominiku Makvartovi Löwenstein - Wertheim. Löwensteinové drželi panství  až do roku 1945.


Zámecký areál v Boru je cenným komplexem architektur, který utvářela prakticky všechna slohová údobí, která působila na českém území od raného středověku až do 19.století. Borský zámek je tak dokladem vývoje hradní architektury v Čechách a její přeměny na pohodlný zámek.

Podle : Durdík Tomáš, Encyklopedie českých hradů
            info tabule u objektu