Za husitských válek byl hrad vypálen, ale škody nebyly příliš velké, protože nadále sloužil jako panské sídlo. Jeho funkci převzal ve dvacátých letech 16.století zámek v Benátkách nad Jizerou a Dražice postupně pustly, v roce 1599 se připomínají jako "zámek zpustlý".
Dispozice raně gotického hradu byla dvoudílná. Střední část zřícenin je pozůstatkem velkého paláce s přilehlou hranolovou věží, jenž patřil v lucemburském období mezi vrcholná díla světské architektury v Čechách. Palác nahradil původní jádro hradu ze 13.století, rozrostl se do výše tří pater a podkrovím a zabral značnou část plošiny obehnané hradbami. Ve druhém poschodí můžeme spatřit zvlášť pozoruhodné zbytky kamenného portálu kaple situované v někdejší věži a zbytky rozměrných oken s fragmenty kamenných lavic, okenních panelových výplní a kružeb. Jde o velmi vyspělou práci francouzské stavební huti.
Jako celek představoval hrad po přestavbě jana IV.z Dražic mimořádně výstavný a reprezentativní objekt. Dražice spolu s tvrzí v Litovicích, postavených pro biskupa toutéž hutí, zůstaly osamocenými stavbami a jejich architektonické detaily, českému prostředí zcela cizí, představují ve vývoji české gotické architektury zajímavou epizodu bez výraznější odezvy.
Podle : Kropáček Jiří, Severní Čechy
Durdík Tomáš, Encyklopedie českých hradů