Nový rok v Domě porcelánu s modrou krví v Dubí zahajují výstavou výtvarnice a sochařky Evy Roučky, která již více jak dvě desetiletí patří k předním osobnostem evropské výtvarné scény. Ve středu 11. ledna 2017 v 17 hodin začíná vernisáž výstavy, která představí zásadní polohy autorčiny tvorby na její cestě od designu k volnému sochařskému dílu. Výstavu úvodním slovem otevře ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze Helena Koenigsmarková.
Pozoruhodný životní příběh česko-francouzské výtvarnice Evy Roučky začal v roce 1951 v Plzni. Přestože se už záhy rozhodla být sochařkou a pracovat zejména s keramikou, na VŠUP do Prahy se jí navzdory kádrování podařilo dostat až na posedmé. Mezitím se vyučila aranžérkou, písmomalířkou a úspěšně absolvovala také Hollarovu školu grafickou. Ačkoli jí na VŠUP nakonec přijali, studia nedokončila. Nemohla snést tísnivou atmosféru, kterou normalizační režim dokázal otrávit i prostředí na umělecké škole, a tak se ve čtvrtém ročníku studia v roce 1979 rozhodla odejít do Francie. Po příchodu do Paříže měla obrovské štěstí. Profesor Musculus na École nationale des arts appliquées et metiers d'art zrovna potřeboval asistentku. Když mu Eva na diapositivech ukázala svůj kompletní moderní porcelánový servis, její práce ho ohromila a jako jeho asistentka pak působila 3 roky. Mohla opět svobodně tvořit a to jí stačilo k tomu, aby nakonec zůstala na volné noze. Svou tvorbou se jako nezávislá a uznávaná umělkyně úspěšně živí dodnes. Od 90. let žije střídavě ve Francii a na svém statku v Břasích na Rokycansku.
Pro Evu Roučku charakteristická energičnost a výtvarná všestrannost pohybující se od designérské práce s keramikou, porcelánem, sklem až po klasickou sochařinu jí přivedla ke spolupráci s prestižními francouzskými a evropskými firmami. Třicet let navrhovala křišťál pro DAUM nebo Cristal de Sèvres, její dekory pro CNP Vierzon znala celá Evropa, dětský dekor, který navrhla v roce 1982 pro Pillivuit byl oceněn časopisem Maison de Marie Claire a její stříbrné příbory pro Guy Degrenne dostaly cenu roku. Zlaté šperky od Evy Roučky nosí dámy celého světa. Její porcelánový soubor Les Cristaux si dokonce odnesl ocenění v japonském Mino a tvoří součást sbírek tohoto světoznámého prestižního muzea. Ve volné tvorbě Eva Roučka preferuje vysoko pálenou keramiku a porcelán.
"Keramika je jediný materiál, na který mohu jít holou rukou" prohlašuje, a proto sochy z něj jsou naplněny úžasnou energií a barvitou výrazovostí, která je autorce vlastní. Ale nebrání se objevovat i nové materiály, jako dřevo, v němž si vytvořila stejně osobitý styl jako v keramice. Její rozměrné dřevěné sochy najdeme například ve Finsku, Kanadě, Německu nebo Itálii. Sochařská tvorba Evy Roučky často kritickým okem, avšak vždy lidskou a milou formou, tematizuje nejrůznější lidské slabůstky, které jsou pro nás tak charakteristické. Jak sama říká "Socha hovoří sama, pokud ne, je zbytečné o ní hovořit!". Výstavu Evy Roučky si můžete prohlédnout v Domě porcelánu a modrou krví v Tovární ulici v Dubí až do 17. února 2017.
Turistickelisty.cz informovaly Mgr. Jana Zajoncová, Martina Vlková a Marie Davidová, Městské informační centrum.
Eva Roučka
Pozoruhodný životní příběh česko-francouzské výtvarnice Evy Roučky začal v roce 1951 v Plzni. Přestože se už záhy rozhodla být sochařkou a pracovat zejména s keramikou, na VŠUP do Prahy se jí navzdory kádrování podařilo dostat až na posedmé. Mezitím se vyučila aranžérkou, písmomalířkou a úspěšně absolvovala také Hollarovu školu grafickou. Ačkoli jí na VŠUP nakonec přijali, studia nedokončila. Nemohla snést tísnivou atmosféru, kterou normalizační režim dokázal otrávit i prostředí na umělecké škole, a tak se ve čtvrtém ročníku studia v roce 1979 rozhodla odejít do Francie. Po příchodu do Paříže měla obrovské štěstí. Profesor Musculus na École nationale des arts appliquées et metiers d'art zrovna potřeboval asistentku. Když mu Eva na diapositivech ukázala svůj kompletní moderní porcelánový servis, její práce ho ohromila a jako jeho asistentka pak působila 3 roky. Mohla opět svobodně tvořit a to jí stačilo k tomu, aby nakonec zůstala na volné noze. Svou tvorbou se jako nezávislá a uznávaná umělkyně úspěšně živí dodnes. Od 90. let žije střídavě ve Francii a na svém statku v Břasích na Rokycansku.
Z díla Evy Roučky
Pro Evu Roučku charakteristická energičnost a výtvarná všestrannost pohybující se od designérské práce s keramikou, porcelánem, sklem až po klasickou sochařinu jí přivedla ke spolupráci s prestižními francouzskými a evropskými firmami. Třicet let navrhovala křišťál pro DAUM nebo Cristal de Sèvres, její dekory pro CNP Vierzon znala celá Evropa, dětský dekor, který navrhla v roce 1982 pro Pillivuit byl oceněn časopisem Maison de Marie Claire a její stříbrné příbory pro Guy Degrenne dostaly cenu roku. Zlaté šperky od Evy Roučky nosí dámy celého světa. Její porcelánový soubor Les Cristaux si dokonce odnesl ocenění v japonském Mino a tvoří součást sbírek tohoto světoznámého prestižního muzea. Ve volné tvorbě Eva Roučka preferuje vysoko pálenou keramiku a porcelán.
Z díla Evy Roučky
"Keramika je jediný materiál, na který mohu jít holou rukou" prohlašuje, a proto sochy z něj jsou naplněny úžasnou energií a barvitou výrazovostí, která je autorce vlastní. Ale nebrání se objevovat i nové materiály, jako dřevo, v němž si vytvořila stejně osobitý styl jako v keramice. Její rozměrné dřevěné sochy najdeme například ve Finsku, Kanadě, Německu nebo Itálii. Sochařská tvorba Evy Roučky často kritickým okem, avšak vždy lidskou a milou formou, tematizuje nejrůznější lidské slabůstky, které jsou pro nás tak charakteristické. Jak sama říká "Socha hovoří sama, pokud ne, je zbytečné o ní hovořit!". Výstavu Evy Roučky si můžete prohlédnout v Domě porcelánu a modrou krví v Tovární ulici v Dubí až do 17. února 2017.
Turistickelisty.cz informovaly Mgr. Jana Zajoncová, Martina Vlková a Marie Davidová, Městské informační centrum.
(lh,turistickelisty.cz, foto Městské informační centrum)
