Hrad Grabštejn čnící na skalnatém kopci nad obcí Chotyně nedaleko Hrádku nad Nisou je poprvé zmíněn v listině z roku 1286, kde je jako majitel hradu uveden Ota II., purkrabí z Donína a na Grabštejně.

V roce 1562 kupuje od Donínů hrad s těžce zadluženým rozsáhlým panstvím doktor práv, císařský dvorní rada a německý místokancléř Království českého Jiří Mehl ze Střelic. S tímto novým majitelem nastala pro hrad velmi významná doba – roku 1564 se započala velkolepá přestavba gotického hradu bergfritového typu na honosné renesanční sídlo, jehož podoba je z velké části zachována dodnes. Při přestavbě byla vybudována kaple sv. Barbory, patronky horníků, kteří na grabštejnském panství pracovali. Renesančním klenotem Čech je kaple zvána zejména díky své přenádherné a rozsáhlé malířské výzdobě, která nemá v širokém okolí obdoby.


Bohužel Jiřímu ze Střelic dlouho přáno nebylo. Roku 1586 byl nucen grabštejnské dominium pro dluhy prodat. Zakoupil jej jeho přítel a známý bibliofil Ferdinand Hoffmann z Grünebühlu. Od té doby Grabštejn střídal své majitele, jimiž byli páni z Černous, za jejichž držení vyhořela roku 1622 hradní věž, dále nakrátko vlastnil hrad Albrecht z Valdštejna, následně Jan Hartvík z Nostic a Matyáš Adam z Trauttmansdorfu, za něhož roku 1655 na příkaz císaře Ferdinanda III. byla snížena středověká válcová věž a pobořeny hradby a opevnění, na což dohlédl vojenský inženýr Francesco Pieroni, který téhož roku hrad navštívil.

Roku 1704 kupuje hrad Jan Václav Gallas, který jej přenechává svému synovi Filipu Josefu Gallasovi. Ten všechny své majetky odkazuje vzdálenému příbuznému Kristiánovi Filipovi z Clamu, za jehož držení hrad znovu roku 1781 vyhořel a byl následně opraven a stavebně upraven. Hrad v této době sloužil pouze úřednictvu a již nebyl panstvem obýván. Dalším vlastníkem hradu se stal Kristián Kryštof Clam-Gallas, který nechal roku 1818 přebudovat starý úřednický dům v předhradí (dnes areál AČR) na klasicistní zámeček, který sloužil Clam-Gallasům jako letní sídlo.

Roku 1843, kdy byl majitelem hradu Eduard Clam-Gallas, do hradní věže udeřil blesk, čímž vznikl rozsáhlý požár, který zachvátil i střechy a nejvyšší patro přilehlého severního křídla horního hradu. Při opravách vyhořelých prostor dostala věž novou podobu s novogotickým zakončením do špice, jež si ponechala až do roku 1992.


Posledním mužským potomkem rodu Clam-Gallasů byl František, který, když roku 1930 umírá, přenechává veškerý nabylý majetek svým sedmi dcerám a majitelkou Grabštejna se stává Marie Clam-Gallasová se svým manželem Karlem Podstatzkým z Lichtensteina. Po první světové válce přišli Clam-Gallasové díky pozemkové reformě o jednu pětinu svých pozemků, nicméně hrad jim byl ponechán, tak tu vybudovali malé rodové muzeum a od roku 1943 hrad zpřístupnili turistům.  Roku 1945 byl však veškerý majetek na základě dekretu prezidenta republiky Edvarda Beneše Clam-Gallasům zabaven a pro hrad nastala nová doba, kdy hrad začal postupně chátrat.


Rokem 1954 začíná doba, kdy hrad sloužil pro potřeby armády, stal se majetkem Ministerstva národní obrany a byl spravován vojenskou ubytovací správou. V té době již byl hrad ve špatném stavu, a tak roku 1955 bylo jednáno o plánu jeho generální opravy. Armáda hrad plně využívala až do roku 1970, kdy byl celý objekt předán Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem. Avšak areál hradu byl stále vojensky střeženým prostorem. Po odchodu Československé armády hrad dostál úplné zkázy a stala se z něj na několik let neobývaná zřícenina. Velký podíl na destrukci významné památky neměl jen čas a nepříznivé přírodní vlivy, ale také příležitostní vandalové, hledači pokladů či zloději materiálu.

Kníže Kamil Rohan vybudoval romantickou novogotickou perlu - zámek Sychrov

V roce 1990 Československá armáda předává i areál hradu Státnímu památkovému ústavu v Ústí nad Labem, který začíná velké opravy polozříceného objektu, jež byly z velké části ukončeny roku 2010.

Podle: web NPŮ